ZZT 3
12. 8. 2010
3. kapitola
A.
„Co si o sobě myslí, že mi bude posílat vysátou mrtvolu?“ zuřila jsem. „Takhle mě k návratu domů rozhodně nepřiměje.“
V tu chvíli dovnitř vrazili ti, které jsem poslala s tou mrtvolou do Volterry.
„Vrátili jste ji?“
„Ano, paní.“
„Skvěle, ať si nemyslí, že si to nechám líbit …“ dál jsem se nedostala jelikož jsem zaslechla telefon. A hele my o vlku a vlk na drátě.
Zvedla jsem telefon a začala hovor.
„Agnes. Taky tě zdravím. Mám se relativně dobře. Co? Já ti ji jenom poslala nazpět. Tohle mě nepřesvědčíš abych se vrátila domů. Vím, že na mě nekašleš, ale jako svou dceru si mě nikdy veřejně neuznal a teď něco chceš. To jste nebyli vy? Tak kdo? Ví to někdo? Sakra. Tati, to nemyslíš vážně, že ne. Někdo to nastražil? Chtějí moje území?! Chtějí proti mně poslat Volturiovi, tedy vás. Řešíš to? Fajn. Tak dej vědět, jak to dopadlo. Taky tě mám ráda.“ A s tím jsem zavěsila.
Otočila jsem se čelem ke své gardě upírů, která tu byla pro mě. A která vyslechla celý můj rozhovor s otcem i když mohli slyšet jen moje odpovědi.
Začala jsem přemýšlet, kde jsem skončila se svou řečí. Když v tom mě napadlo, jet obhlédnout situaci samotnou. Jet přímo do Volterry. Kromě otce mě nikdo nezná a tak se můžu pohybovat po celé Volteře aniž bych měla problémy. Budu jen obyčejná upírka, která přijela na návštěvu. A s úsměvem jsem se podívala na svou gardu, která mě stále ještě pozorovala.
* * *
Neznámý
Položil jsem telefon a přemýšlel nad odpověďmi své dcery. Byla to léčka a ona ji prohlédla. Bál jsem se o ní, ale zároveň jsem byl na ni pyšný. Měla pravdu, měl jsem ji uznat už dávno, nebyly by teď problémy. Jenže když to udělám teď, myslela by si, že jsem slaboch, který to udělal jen kvůli tomu, že ho vydírají. A to jsem rozhodně nebyl, ale nevěděl jsem co teď dělat. Byla to patová situace a jak se z ní nyní dostat ven. To jsem prozatím nevěděl.
* * *
Stáli jsme v trůním sále a čekali na pány, abychom spolu s nimi mohli vyslechnout hlášení špehů kteří byli vysláni do Rumunska, aby zjistili kdo nám hodil vysátou mrtvolu přímo před bránu. Z našeho přemýšlení nás vytrhl příchod pánů.
Aro se rozhlédl po sále a pokynul špehům, aby před ně předstoupili.
Skoro všichni tvrdili, že nic nezjistili. Aro si to ještě ověřil osobně, díky své schopnosti, a poslal je pryč.
Přišel na řadu poslední a my se konečně něco dozvěděli.
„Pane,“ oslovil Ara a pohlédl na něj. Ten mu pohled opětoval a pokynul mu, aby pokračoval.
„V lese poblíž Karlova hradu v Transylvánii jsem vyslechl rozhovor třech upírů kteří se vraceli z Anglie, konkrétně ze Skotska, kde nechali před jednou honosnou vilou pohozenou mrtvolu. Víc jsem neslyšel,“ domluvil a my se na něj zvláštně dívali.
Aro pokynul, aby k němu přišel blíž a podal mu ruku, kterou vzal do své a začal se soustředit. Nic víc, ale nenašel a tak ho propustil. Díval se jak odchází a pak se otočil nejdřív na nás a pak na své bratry. S nepřítomným výrazem si sedl a díval se před sebe.
„Pane,“ ozvala se Jane a tím získala Arovu pozornost. A nejen jeho, získala pozornost všech přítomných v sále. Kromě Ara, Caia a Marca, tam byli ještě manželky prvních dvou jmenovaných, Athendory a Sulpicie, tam byli ještě Alec, Demetri, Felix, Heidy, Renata a pár dalších upírů kteří měli službu.
„Ano, Jane?“ ozval se Caius a podíval se na ni.
„Napadlo mě, na základě příběhu, který jsme teď vyslechli, že nám tu mrtvolu poslal ten komu ji pohodili Rumuni na práh. Ten někdo si myslel, že jsme to byli my a tak nám ji poslal zpátky. Nenapadlo ho, že to mohl být někdo jiný,“ domluvila Jane a podívala se pevně Arovi do očí, který se na ni díval se zalíbením.
Během Janiny řeči napadalo Ara to samé, ale nechal ji to dopovědět. Ne nadarmo, byla Jane jeho oblíbenkyně. Byla nejen ďábelsky krásná, ale chytrá a nyní nejspíš uhodila hřebík na hlavičku.
„Máš pravdu, drahá,“ pověděl Aro, „takhle to asi nejspíš bylo.“ Arova řeč nikoho nepřekvapila všichni věděli, že si na Jane potrpí.
„Kdo je nyní v Anglii z těch co se tak často nestěhují?“ zeptal se Marcus.
„Nikdo o kom bychom věděli,“ odpověděl Caius a přemýšlel, že by se to mělo změnit. „Měli bychom tam poslat gardu, aby zjistila kdo všechno v Anglii je. Neměli by tam jet, ale jen tak měli by mít nějakou záminku. Nejlepší by byli pozvánky na ples. Ano, měli bychom uspořádat ples. Pozveme kromě upírů z Anglie i známé, aby se neurazili a nebude to podezřelé. Mohli bychom přitom něco zjistit,“ dokončil svou řeč a podíval se po bratrech.
Athendora a Sulpicie byli nadšené, stejně jako zbylé přítomné upírky. Mužské osazenstvo tak nadšené už nebylo, ale co se dalo dělat.
„Výborný nápad Caie,“ uznal Aro a už začal v duchu organizovat.
* * *
Neznámý
Proč mi nezvedá ten zatracený telefon. Volám ji, abych ji pozval osobně na ples. Ne až ji navštíví Jane, Alec, Demetri a Felix a předají ji pozvánku.
Konečně se to dceruška uráčila zvednout.
„Agnes, budeme za týden pořádat ples a já bych tě chtěl pozvat osobně. Donesou ti sice pozvánku, ale takhle je to lepší. Přijedeš. To je dobře. Rád tě uvidím. Brzy nashledanou.“
* * *
A.
Stojím na letišti v Londýně a čekám na letadlo, kterým mám letět do Říma a odtamtud pojedu autem do Volterry. Včera mi čtyři členi gardy Volturiových přinesli pozvánku na ples do Volterry o kterém jsem už věděla od otce, což ale oni rozhodně tušit nemohli.
Za hodinu mi letí letadlo. Čekám tu sama, nechtěla jsem, aby se mnou někdo šel. Co kdyby. A navíc mám dobré sebeovládání, i když jeden nikdy neví, vegetariánka rozhodně nejsem. Ale své oči schovávat díky své schopnosti nemusím. Moje schopnost patří mezi psychické schopnosti – jsem iluzionistka. A to mi dává možnost chodit venku i za slunečného počasí. A to je moje výhoda oproti ostatním upírům.
Všichni se na mě dívali jako na anděla. Ale já jím nebyla. Byla jsem jejich lovec. Konečně ohlásili můj let a já šla na odbavení. Vše proběhlo v pořádku a já si sedla na své místo v letadle.
Vzlétli jsme a já se začala dívat z okna a přemýšlet jestli to, co dělám je správné a co vše nám to přinese. Snad to bylo správné rozhodnutí, ale to ukáže až čas.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
