Kapitola sedmá – Mistryně
19. 7. 2010
Druhý den ráno se Lory vzbudila v osm. Posadila se a prokřupala si prsty. Podívala se na svého milovaného profesora a ušklíbla se. Ležel rozplácnutý na posteli a do obličeje mu spadaly prameny vlasů.
Mladá čarodějka se postavila a zmizela v koupelně. Dala si dlouhou horkou sprchu a připravila se na zápas.
Naposledy se zkontrolovala v zrcadle. Vrátila se ke svému spícímu profesorovi a podívala se na hodinky. „Za tohle mě zabije.“ povzdechla si a posadila se k němu na postel. Mírně s ním zatřásla a když to nepomohlo, zatřásla s ním prudčeji. Snape se probudil a shodil ji z postele.
„Dobré ráno.“ zavrčela Lory a postavila se. Profesor lektvarů se jen ušklíbnul a začal se sbírat.
„Finále začíná za hodinu.“ oznámila Lory a hodila si batoh na záda. „Uvidíme se tam:“ řekla a vylétla z pokoje. Profesor lektvarů se postavil a začal se zkulturňovat. Po deseti minutách byl hotový a sbalil si věci. Pak se odebral za svou svěřenkyní do haly.
Lory se rozcvičovala a povídala si přitom s Viky. Snape si ji sjel hodnotícím pohledem a posadil se na jejich lavičku. Nechal myšlenkám volný průchod a přestal vnímat okolí. Tok jeho myšlenek přerušila až Lory která skočila do náruče nějakému malému postaršímu tlouštíkovi.
„Ahoj lišáku!“ vykřikla a dala mu pusu na tvář.
„Ahoj čiperko!“ usmál se onen stařík a objal ji. Snape to vše sledoval s nevýslovným odporem.
„Tak tohle je tvůj nový trenér?“ zeptal se stařík a odtáhl se od Lory.
„Ano, lišáku, tohle je můj nový trenér Severus Snape. Pane..“
„Lory přestaň, ještě se umím představit sám.“ zarazil ji naoko káravě stařík a usmál se.
„Jmenuji se Fox Lane.“ představil se Loryin bývalý trenér a nabídl mu ruku.
Snape se postavil a netvářil se dvakrát přátelsky. Podíval se mu do očí a pevně mu stisknul ruku.
„Páni, vy máte ale páru.“ usmál se Fox a mnul si ruku.
„Jak dlouho už vedete tady Lorean?“ zeptal se a jeho oči zajiskřily.
„Od začátku prázdnin.“ odvětila Lory a pokoušela se ho dostat dál od jejího profesora.
„No nic, za chvíli to začíná. Musím vás opustit...Hodně štěstí čiperko.“ mrkl na ni Lane a zmizel v davu. Lory si oddechla a posadila se vedle Snapea. Vytáhla si počítač a zapla natáčení.
„K dnešnímu finálovému zápasu nastoupí Lorean Devonová a Kate Weinová.“ ozval se pištivý hlas a Lory se postavila. Klidným krokem vešla na žíněnku a postavila se na značku. Uklonila se a přikrčila se.
Její soupeřka byla o hlavu menší, kaštanové vlasy měla stáhnuté do úhledného copu a v oříškových očích jí hrály jiskřičky.
„Boj!“ vykřikl rozhodčí a Lory ihned zaútočila několika kopy. Tmavovláska ji perfektně vykryla a sama se jí pokusila podrazit. Lory to ale čekala a vysmekla se jí. Prudce trhla a nějakým chvatem, u kterého by si každý normální člověk zlomil všechny končetiny, dostala svou soupeřku na kolena.
„Bod!“ vykřikl sudí. Tmavovláska se dostala ukázkovou sklapkou na nohy a zaútočila. Lory dostala zásah do boku, ale okamžitě jí ho vrátila. Obě od sebe odstoupily a kroužili po tatami. Lory najednou vyrazila a obrovskou rychlostí rozebrala její obranu. Pak ji jedním přesným úderem do nohy dostala na kolena a položila ji za zem.
„Konec!“ vykřikl rozhodčí a popadl Lory ruku.
Zvedl ji nahoru a všichni začali tleskat.
Lory nabídla ruku své soupeřce, ale ta se jí pohrdlivě podívala do očí a odešla. Lory se ušklíbla a vrátila se ke Snapeovi.
Lory nabídla ruku své soupeřce, ale ta se jí pohrdlivě podívala do očí a odešla. Lory se ušklíbla a vrátila se ke Snapeovi.
„Prosíme všechny závodnice se svými trenéry, aby se seřadili na slavnostní vyhlášení.“ ozvalo se z reproduktorů. Lory se postavila a společně se svým trenérem došla do středu tatami. Za chvíli před ně přinesli stupně vítězů a opět nastoupili staříci.
O deset minut později....
O deset minut později....
„Třetí místo si dnes vybojovala... Ruth Adamsová se svým trenérem Johnem Adamsem.“
Z řady závodnic vystoupila plavovláska spolu s vysokým mužem s ostrými rysy a postavili se na třetí stupínek. Jedna modelka dala na krk medaili trenérovi, samotné závodnici zase předseda.
„Na druhém místě se dnes umístila Kate Weinová s trenérem panem Vincentem Grodskym.“
Loryina poražená soupeřka vystoupila z řady a postavila se na druhé místo vedle svého trenéra a pohrdavě si všechny prohlížela. Se zhnuseným výrazem si nechala na krk pověsit medaili a všechny si povýšeně prohlížela.
„Je mi ctí, že vám mohu představit dnešní vítězku, Lorean Devonovou, která dnešním umístěním obhájila titul mistryně Velké Británie a jejího trenéra pana Severuse Snapea.“ řekl slavnostně předseda a Lory společně se Snapem došli ke stupňům vítězů a postavili se na nejvyšší stupeň.
Lory se sklonila a Snape následoval jejího příkladu. Pak mu vnadná blondýnka v rudých šatech pověsila na krk zlatou medaili a políbila ho na tvář. Snape po ní střelil ledovým pohledem a dívka polekaně ucouvla. Třesoucí rukou mu podala kytici a Snape jí ji málem vytrhl z ruky.
Lory se na něj vyčítavě podívala. Pak si vzala od jednoho obtloustlého staříka pohár s vytepaném nápisem: Mistryně 2003 a několika barevnými stuhami na obou uších.
Profesor lektvarů chtěl něco říct, ale oslepily ho blesky asi deseti foťáků. Snape se podíval směrem, odkud světlo vycházelo a litoval, že nechal hůlku na pokoji.
Lory vzala do ruky vzala svoji medaili a pokynula Snapeovi, aby udělal to samé. Pak ho rukou stlačila do své úrovně. Profesor lektvarů ji probodl zabiječským pohledem, ale nebylo mu to moc platné, Lory se totiž dívala do objektivů foťáků a zářivě se usmívala. Snape si v duchu odříkával tresty, které za tohle Lory při nejbližší příležitosti udělí.
Po pár minutách toho nechali a Lory se svým trenérem sestoupili ze stupňů vítězů.
„Jdeme.“ zavelela Lory a namířila si to k jejich lavičce. Schovala si všechno do tašky a chtěla odejít. Otočila se a ztuhla.
„Sakra...Rychle odtud.“ zašeptala ke Snapeovi a vyrazila k východu. Bohužel je ale hlouček novinářů dohonil.
„Slečno Devonová, pane Snape!“ křičeli jeden přes druhého a snažili se dostat ke kouzelnické dvojici.
„Slečno Devonová, jaká byla vaše příprava?“ zeptal se někdo v davu.
„Tvrdá.“ odsekla Lory a dál si to razila a k východu.
„Pane Snape, jaká byla taktika?“ zeptala se jedna sympatická novinářka a naklonila k němu diktafon.
Profesor lektvarů neměl ani v nejmenším náladu na konverzaci a prostě její otázku ignoroval.
Oba se během chvíle se dostali k jejich pokoji a Lory za sebou zabouchla dveře.
Oba se během chvíle se dostali k jejich pokoji a Lory za sebou zabouchla dveře.
„Tyhle pisálky nesnáším.“ konstatovala a sedla si na postel. Vytáhla z batohu notebook a začala pracovat.
„Kdy začíná exhibice?“ zavrčel Snape.
„Za půl hodiny.“ řekla Lory a natáhla se na posteli.
Profesor lektvarů se posadil na postel a až teď si všimnul, že se mu na krku houpe medaile. Sundal si ji a prsty přejel po trikolorované stuze. Na samotné medaili byla vyobrazena dívka s tyčí v ruce a nohou ve vysokém kopu. Na druhé straně byl zlatý nápis London cup 2003 - 1. místo. Snape musel uznat, že je to pěkná práce. Podíval se na Lory, postavil se a svým typicky neslyšným způsobem k ní došel. Podal jí medaili a přísně se jí podíval do očí.
Lory se ušklíbla.
„Tu si nechte. Berte to jako odškodnění za to, že jste to se mnou musel vydržet.“ řekla Lory a vrátila se ke své práci. Snape se vrátil do své části pokoje a schoval medaili do kufru. Pak si vytáhl další knihu a začal si číst. „Ten sebou snad vozí celou knihovnu.“ pomyslela si Lory a začala pročisťovat záznam.
Za deset minut schovala notebook a postavila se. Postupně si začala protahovat svaly od krku až k nártům. Udělala několik krkolomných cviků a Snape nabyl dojmu, že je z gumy, nebo ji alespoň vykostil Lockhart. Za dalších deset minut Lory popadla svůj batoh a zkontrolovala se v zrcadle.
„Jdeme.“ zavelel Snape a vyrazil z pokoje. Lory zamkla a následovala netopýra do haly. Tribuny byly plně obsazeny a ve středu palubovky byla jen jedna žíněnka.
Snape následoval Lory k dlouhé lavičce, kde už byly nashromážděny závodnice se svými trenéry. Loryin trenér se posadil co jak nejdál od ostatních a zíral do prázdna. Asi za pět minut na tatami přišli opět staříci, tedy svazoví představitelé a zahájili exhibici „krátkým projevem“. Pak za slabého potlesku zmizeli v prostoru.
Chvíli bylo ticho a pak začala hrát rytmická hudba. Na žíněnku naběhlo pět nejhůře umístěných závodnic a porůznu se rozestavěly.
Po chvíli začala hrát rytmická hudba a všech pět začalo najednou provádět různé cviky. Najednou se začaly čtyři z nich navzájem prát a ta co zůstala, dělala na místě přemety a salta. Pak je vystřídalo dalších pět závodnic. Navzájem si držely desky a prokopávaly je a nakonec udělaly všechny najednou tři přemety vpřed a tři vzad. Následovalo dalších pět závodnic, které předvedly akrobacii a společnou sestavu s tyčemi a nakonec přišly na řadu vítězky. Obě závodnice pod Lory předvedly sestavu s mnoha akrobatickými kousky a složitými pozicemi a závěrečnou sestavu měla jako vždy předvést vítězka.
Lory vběhla na tatami a postavila se do středu. Široce se rozkročila a snížila se v kolenou. Hudba utichla a kolem žíněnky rozestavěli několik nástavců s prkny. Za Lory naběhlo několik kluků a naskládalo na sebe pět cihel. Mladá čarodějka se po celou dobu ani nehla. Ozvala se pomalá hudba, ale Lory se stále nehýbala. Hudba opět utichla a v publiku to zašumělo.
Lory napočítala do deseti a pak přesně s mohutným úderem bubnů se otočila a pěstí prorazila cihly. Snape na to nevěřícně zíral. Nedokázal pochopit, jak mohl někdo prorazit holou rukou cihly. Hodnou chvíli na ni vyloženě civěla a ani nevnímal, co dělá.
Lory mezitím prolomila všechny podstavce a postavila se do jednoho rohu. Najednou se ohnula do mostu a zvedla ze země tyč. Začala s ní kolem sebe točit a prováděla u toho nejrůznější kousky. Najednou se zastavila a klekla si na zem. Chvíli bylo ticho.
Pak na tatami vběhla Viky a zezadu zaútočila na Lory. Ta zvedla tyč a zastavila tu její těsně nad svou hlavou. Strhla se rychlá bitka se spoustou kopů a akrobacie. Obě pak ukončily celou exhibici společnou sestavou, kdy se zastavily ve stejné pozici ve stejnou vteřinu. Ozval se bouřlivý potlesk a Lory s Viky se objaly. Společně pak došli k lavičce trenérů. Viky se vrhla tomu svému kolem krku a dala mu pusu. Lory se jen ušklíbla a představila si, co by jí Snape udělal, kdyby tohle udělala Snapeovi.
„Tak ahoj. Uvidíme se příště.“ rozloučila se Lory a objala svou kamarádku.
„Ahoj a drž se.“ zašeptala Viky a zmizela se svým trenérem v davu.
„Tak pojďme.“ povzdechla si Lory a společně s profesorem lektvarů se odebrala do jejich pokoje. Rychle se převlékli do mudlovského a Lory zanesla klíče na recepci, pak se společně se svým milovaným profesorem přenesla do jeho kabinetu.
„Nashledanou.“ rozloučila se Lory a zamířila ke dveřím. Snape neodpověděl, jen se za ní díval a kdyby se Lory otočila, zjistila by, že se Snape usmívá.
Mladá čarodějka vyvlekla své věci k Nebelvírské věži a před Buclatou dámou se zasekla. „Do háje, jak že bylo to heslo?“ pomyslela si a marně pátrala v paměti.
Mladá čarodějka vyvlekla své věci k Nebelvírské věži a před Buclatou dámou se zasekla. „Do háje, jak že bylo to heslo?“ pomyslela si a marně pátrala v paměti.
„Dračí oko.“ ozvalo se jí za zády. Lory se otočila a usmála se na Rona. „Tak jak?“ zeptal se Ron, Lory šáhla do tašky a vytáhla medaile. „Wow. To je super!“ řekl Ron a začal si je prohlížet pak oba vešli do společenské místnosti.
„Tak jak jsi dopadla? Jaká byla noc? Jaké má Snape pyžamo?“ ozývalo se ze všech stran. Lory všechny gestem ruky zastavila.
„Jen klid, všechno vám povím, ale teď si skočím do pokoje se převléknout.“ řekla Lory a zamířila ke schodům do ložnice.
Během několika málo minut sešla dolů s pohárem, notebookem a několika Cdéčky. Položila vše na stůl a usmála se. Všichni se kolem ní nahrnuli a začali si prohlížet pohár.
„Takže ty jsi mistryně?“ zeptala se Parvati a přejela prsty po stužce.
„Jo.“ řek Lory a trochu zrudla. Najednou se jí všichni začali ptát. Lory postupně odpověděla na všechny otázky a nakonec jim pustila film.
„To jsi ty?“ zeptal se Ron, když Lory složila Viky na lopatky.
„Jo, to jsem já.“ „Teda bych nechtěl přijít pod ruku.“ konstatoval Ron a dál se díval na obrazovku. Asi po dvou hodinách už viděli všechno.
„Tak jak se vám to líbilo?“ zeptala si Lory a vypnula počítač. Všichni se na ni dívali s posvátnou úctou.
Ty, ty to můžeš na kohokoli použít?“ zeptala se Parvati. Všichni se na Lory sinchronizovaně podívali.
„Ne, to ne. Můžu se tím jen bránit.“ řekla Lory a usmála se na ně. Všem se evidentně ulevilo.
„Půjdeme na večeři?“ zeptala se Hermiona a postavila se. Celý Nebelvírský pátý ročník se zvedl a zamířil do Velké síně. Lory po celou cestu diskutovala o využití jejich schopností na několik zdejších studentů.
Ve Velké síni bylo rušno - zpráva o Loryiném vítězství se rozšířila jako požár. Když staronová mistryně procházela mezi stoly, otáčeli se za ní a něco si šuškali. Lory to okázale ignorovala a posadila se na své místo.
„Fakt by si nemohla Malfoye alespoň podrazit?“ zeptal se s nadějí v hlase Ron.
„Ne Rone, poosmé ne. Pokud mě sám nenapadne, tak to nesmím použít.“ řekla Lory a nabodla si brambor.
Po vydatné večeři se Harry, Ron, Hermiona a Lory rozhodli zajít si na hřiště, kde jim Harry chtěl ukázat pár kliček, co se naučil. Pomalu procházeli mezi stoly a bavili se o všem a o ničem, ostatně jako vždycky.
„Ale ale, podívejme se, tak tady je naše mistryně.“ ozvalo se jim za zády. Všichni čtyři se zastavili a ohlédli se. Asi pět metrů od nich stál kdo jiný, než Draco Malfoy.
Lory k němu rázně. „Máš problém?“ zeptala se a z očí ji sršely blesky.
„Ty jsi můj problém.“ odsekl Draco. „Všude o sobě vyhlašuješ, že jsi mistryně a bůh ví co všechno, ale zatím jsi nám nic nepředvedla.“ řekl dost nahlas, aby to slyšeli všichni.
„Já se nemusím předvádět Draco, stačí mi, že vím, co umím. A pokud chceš důkaz, vzpomeň si, na naše poslední setkání.“ řekla klidně Lory a Nebelvírský stůl se začal smát.
Otočila se a chtěla odejít. „Pokud jsi opravdu tak dobrá, tak se na tebe podíváme.“ ušklíbl se Draco, chytl ji za límec a prudce trhnul. Zůstal mu v ruce hábit a roztrhnutá halenka. Lory ušla ještě dva kroky a pak se zarazila.
Ve Velké síni bylo najednou ticho. Draco na sucho polknul. Všichni, učitelé i žáci strnuli v pohybu a zírali na Lory, nyní jen v bodyčku a sukni. Lory se otočila a velice pomalu udělala ty dva kroky k Dracovi. Vzala si od něj svoje věci a podívala se mu do očí. Otočila se a na poslední chvíli mu dala facku. Na blonďáčkově bělostné tváři se začaly rýsovat obrysy prstů. Lory na sebe hodila hábit a došla ke svým přátelům.
„Dobrá rána.“ pochválil jí Ron.
„Díky.“ odvětila Lory a usmála se. „Jdeme.“ zavelela a zamířila k východu. Draco se otočil a nasupeně odešel pryč.
O týden a jeden den později...
Chodbou se ozývaly rychlé kroky a hlasité oddechování. Lory zaspala a šla pozdě na hodinu lektvarů. „Ten nám určitě strhne body a dá mi nějakou nechutnou práci.“ pomyslela si Lory a neuvěřitelnou rychlostí doběhla před dveře učebny a rozrazila dveře. Udělala to ale s trochu větší razancí, než předpokládala, protože dveře se zastavily jen centimetr od Snapeova nosu.
„Jdete pozdě slečno Devonová.“ zasyčel Snape a sjel si zmrazujícím pohledem. Lory bezděky naskočila husí kůže. „Strhávám Nebelvíru deset bodů a v pět se u mě hlaste.“ zasyčel Snape.
„Proč mám vždycky pravdu?“ povzdechla si Lory a posadila se vedle Hermiony. Naťukala do počítače její zápis a snažila se nevnímat Snapeovy vražedné pohledy.
Profesor lektvarů ještě chvíli přednášel o účincích oslepujícího lektvaru a pochodoval mezi lavicemi. Pak mávl hůlkou a na tabuli se objevil postup. Všichni okamžitě začali pracovat v učebně zavládlo absolutní ticho. Všichni se plně soustředili na práci a ke konci všichni, včetně Nevilla, odevzdali použitelný lektvar. Vrátili se na svá místa a čekali, až je Snape propustí.
„Odevzdejte mi své úkoly.“ řekl Snape a přelétl si třídu tvrdým pohledem. Všichni si vytáhli pergameny s domácími úkoly a postupně je pokládali Snapeovi na stůl. Jako poslední přišla na řadu Lory. Položila na hromadu pergamenů dva kancelářské papíry s natisknutým úkolem. Otočila se a chtěla odejít.
„Co to má znamenat slečno Devonová?“ zasyčel Snape a štítivě zdvihnul konečky prstů její práci.
„Pojednání o účinku Smrtícího dechu.“ řekla klidně Lory. Snapeovi se hnul sval v obličeji, což znamenalo, že zuří.
„Svou práci máte odevzdávat na pergamenech a s přesným počtem řádků.“ zasyčel Snape.
„Na tenhle papír se toho vejde víc a nemusím všechno dvacetkrát přepisovat a škrtat. A co se týče těch řádků, je jich přesně 148.“řekla klidně Lory.
Snape vytáhl hůlku a spálil její práci. „Máte nedostatečnou.“ zasyčel Snape a nechal zmizet popel z její práce.
„Jak chcete.“ řekla klidně Lory a společně s ostatními odešla z učebny.
„Páni, ty máš ale pevné nervy.“ konstatoval Neville a usmál se na ni.
„Neměla bys ho provokovat, jestli ho naštveš, nechá tě proletět.“ řekla starostlivě Hermiona.
„Jen klid Hermiono, já to nějak zvládnu.“ řekla Lory a otevřela ji dveře do učebny dějin.
„Tak dobrou.“ řekla Lory a posadila se vedle Hermiony. Hermiona se jen ušklíbla a vytáhl si sešit a brk.
U oběda...
Hermiona šťouchla do Lory a ta se s probudila.
„Pojď poodhalit budoucnost.“ řekla Hermiona a mrkla na ni. Lory to totálně probralo.
„Zase Trelawa.“ zaklela a postavila se. „Tak jdem.“ povzdechla si a vyšla z učebny. Společně pak s Ronem a Harrym došli k pověstnému stříbrnému žebříku a vyšplhali do věčně zakadidlovaného prostředí. Posadili se na svá místa a očekávali příchod slavné Bradavické věštkyně.
Po chvíli vešla Trelawneyová a začala jim rozdávat sny na dlani.
„Co už zase? To je fakt nelidský způsob mučení!“ zavrčel Ron a začal si vzpomínat na svůj dnešní sen.
Po nekonečné hodině jasnovidectví se všichni odebrali na oběd. „Tak jaké bylo věštění z čísel?“ zeptala se Lory a napila se dýňového džusu.
„Velice zajímavá, vyšlo mi, že v dohledné době má někdo zemřít.“ řekla Hermiona a podívala se na Harryho. Ten z toho s Ronem dostali záchvat smíchu.
„Už nám začíná trelawčit!“ řekl Harry, když se trochu uklidnil. Hermiona se na něj uraženě podívala, ale po chvíli se taky rozesmála.
„Co budem dělat teď?“ zeptala se Lory.
„Venku je krásně, nepůjdeme ven?“ navrhl Harry a podíval se na kouzelné nebe.
„Tak fajn. Věci máme sebou, tak si mužem dělat úkoly.“ řekla Hermiona a všem tak dokonale zhoršila náladu. Po obědě se vydali všichni čtyři ven. Venku svítilo slunce a na louce před hradem byla snad celá škola. Harry, Ron, Hermiona a Lory seděli pod stromem a dělali si úkoly. Lory se neustále dívala na hodinky a s každou přibývající minutou se jí stále víc svíral žaludek. Hodina jejího trestu se kvapem blížila a Lory měla strašně divný pocit, že z toho nevyvázne se zdravou kůží.
Odbila pátá a Lory zaklepala na mohutné dubové dveře.
„Dále.“ ozvalo se zevnitř. Lory se zhluboka nadechla a vešla. „Posaďte se.“ zasyčel Snape a zaklapl mohutnou bichli.
„Ten snad jenom čte.“ pomyslela si Lory a zaujala své místo naproti profesora lektvarů. Podívala se do jeho temných očí, ve kterých se odrážely plameny z krbu. Teplo jim ale nedodaly. Lory se probudila ze svých úvah a uvědomila si, že se jí právě někdo probírá v hlavě.
„Okamžitě vypadněte z mojí hlavy.“ pomyslela si a probodla ho tvrdým pohledem. Snape se ušklíbl a přerušil jejich spojení. Podíval se na Lory zvláštním pohledem, jako by na něco hledal odpověď.
„Co mám dělat?“ zeptala se Lory a podívala se na jeho stůl.
„Můžete jít.“ řekl ledově Snape. Lory vzhlédla a podívala se mu do očí. Najednou si všimla, že má zúžené zorničky. Pohledem sjela na jeho ruku a po chvíli uviděla, jak se téměř nepostřehnutelně klepe. Pak si vzpomněla na to, jak se Snape chytl v jejich pokoji za paži.
„Další schůzka Smrtijedů.“ pomyslela si beze slova odešla. Profesor lektvarů se za ní ještě chvíli díval a přemýšlel o vzpomínce, kterou viděl.
Byla noc, všude panoval klid a posvátné ticho, až příliš velké ticho. Najednou se ozval výkřik.
Uvnitř nějakého domu plakala Lory a objímala vysokého, asi pětadvacetiletého chlapce.
„Proč, proč mi vzal i je?!“ křičela mezi vzlyky.
„Ššš, jen klid. To přejde.“ těšil ji onen kluk.
„Ale Jamesi, co teď se mnou bude? Nemám kam jít, nechci se vrátit do té hnusné špíny.“ vzlykala.
„Neboj se, já se o tebe postarám, jsi přece moje sestra ne?“ řekl a pohladil ji po tváři.
„Ale co když mi tě nenechají?“
„Jen se neboj, já už to zařídím. Nikomu nedovolím, aby mi tě vzal. Slibuji, že se tam už nikdy nevrátíš.“ řekl a políbil jí na vlasy. Lory se k němu ještě víc přitiskla a usedavě se rozplakala.
Snape nad tím uvažoval dobrou půl hodinu a ať se snažil jak chtěl, stále na nic nemohl přijít. Začala ho z toho silně bolet hlava a postavil se. Vzal si plášť a vyrazil ze své pracovny. Během několika minut se dostal k hradní bráně a zamířil na své oblíbené místo - malou mýtinku v Zapovězeném lese, kde ho nikdo neotravoval. Hlavou se mu ale stále honila Loryina vzpomínka. Chtěl si prohlédnou její paměť, to ano, ale tohle byla jedna z věcí, co vidět neměl. Rázným krokem došel do Zapovězeného lesa a posadil se na pařez. Dobrou půl hodinu si urovnával myšlenky a když jeho pozadí začalo zásadně protestovat proti sezení na nepohodlném pařezu. Postavil se s pocitem, že už nad sebou opět má kontrolu vyrazil zpátky k hradu. K jeho smůle ale když vycházel ze Zapovězeného lesa narazil na…
Komentáře
Přehled komentářů
já vážně nevím, čím to je, že jsem té Lory ještě nepřišla na chuť
lucrecia
(lucrecia, 1. 8. 2010 20:58)