Život je jen hra ... a já se snažím najít skulinu v pravidlech

Bum! Lucius Malfoy, jeden z Voldemortových věrných smrtijedů, spadl na záda na kamennou cestu, vedoucí z Temného paláce. Nebyl však první ani poslední, kterému se toto stalo. Další přisluhovači Zla padali po něm. Bojovali před Voldemortovým palácem s nepřítelem, na kterého nebyli připraveni a neměli proti němu šanci.

Bezpečně schovaný v teple svého bydliště, pozoroval výkon svých statečných smrtijedů Pán Zla, vedle své milované chotě. Za sklem velkého okna, ze kterého bylo vidět větší část Voldelonu, sledoval chabý výkon a přímo legrační porážku svých věrných. Přesto nebyl naštván, ale soucítil s nimi. Toto byl druhý den, kdy se snaží o vítězství nad nepřítelem, který se náhle objevil v ulicích hlavního města. Nikdy nebyli natolik úspěšní a pokaždé se s pohmožděnými zády vrátili do bezpečí paláce.

Dnešní ráno vypadalo, že se vše bude opakovat. Na zemi už ležela většina smrtijedů a naříkali na bolest způsobenou pádem. Další stále padali, nedokázali se udržet, ale naděje umírá poslední.

Severus Snape stále vytrvával. Vypadalo to, že to zvládne. Voldemort zaťal pěsti. Celou svoji mysl upnul na svého oblíbeného smrtijeda, který ho nikdy nezklamal (až na pár maličkostí, ale o těch jindy).

„Dokážeš to!“ vykřikl Vládce Zla, až se jeho manželka lekla, co to zase její drahý Voldík dělá.

Snape statečně udělal další krok dopředu. Smekl se. Noha mu ujela dopředu. Jeho tělo dokázalo to, co nikdy předtím nedělalo. Před Temným palácem udělal provaz.

Bolestivé: „Nééé!“ bylo jediné, co se dalo slyšet. Ostatní se svými nářky utichli, protože s tímhle se jejich bolest nemohla srovnávat.

„Tak to je konec,“ smutně se ozval Vy-víte-kdo. Jeho manželka na to musela kývnout. Poražení smrtijedi se mezitím doplazili zpět do paláce.

„Měl bys konečně zasáhnout Ty!“ Lady Raddlejová se podívala na nejmocnějšího muže planety. „Jestli něco neuděláš, bude se tohle opakovat.“

Odvrátila svůj zrak na teploměr za oknem, který ukazoval -10 °C. „Mrznout má ještě celý týden.“

Pán všeho Zla si oblékl černý kožich a svoji čepičku s bambulkou. Do ruky uchopil kbelík s popelem se slovy: „Dobrá, tak já tu cestu posypu.“