Život je jen hra ... a já se snažím najít skulinu v pravidlech

Konečně mohl odložit nářadí, v zahradě nebylo po pampeliškách ani památky.

”Jdu dovnitř,” řekl když zamkl kůlnu.

Otevřel kuchyňské dveře, aby utekl do domu - ale když se ohlédl, viděl, že se Hermiona zvedla, obtočila si ručník kolem pasu, překontrolovala jestli je lahvička s olejem dobře zavřená a vydala se za ním. Její krátké kudrny se ve slunci leskly, zlaté záblesky se míhali uprostřed hnědé záplavy. V kuchyni oba sáhly zároveň v ledničce po studeném pití a Hermiona si natruc stoupla velice blízko něj, když zavíral dveře. Její tvář byla od té jeho jen centimetr, Harry sklopil pohled, potom provinile vzhlédl k její tváři. Její oči se zdály být velice blízko těch jeho, bělmo tak bílé, až se zdálo do modra.

”Pořád na mě myslíš jako na sestru?” řekla skoro šeptem. Otočila se, takže nemohla vidět jak Harrymu spadla čelist - stál na místě jako přimražený, zkoušeje se ji pochopit. Sedl si na kuchyňský stůl, poslouchal sprchu v poschodí a snažil se na ni nemyslet... Vypil několik sklenic vody, aby se vyhnul dehydraci a pokoušel se vůbec o ničem nepřemýšlet, což se mu podařilo kromě myšlenek na ni. Když Hermiona sešla zpátky dolů, měla oblečené džíny s jednoduchou modrou halenkou a vypadala teď jako ta Hermiona kterou znal ze školy - kromě nového sestřihu a opálení.

Její kůže zářila, vlasy svítily a Harry přemýšlel jak si jenom kdy mohl myslet, že je Cho Changová krásná? Ale pak ho něco nepříjemně vyrušilo: proč flirtovala s Dudleyem?

Sedla si naproti němu ke stolu a než se usadila zjistil, že z něj vypadlo: ”Proč jsi flirtovala s Dudleyem?”

Usmála se a zadívala se dolů na ruce. ”Jenom abych se ujistila, že je to další spojenec. Když mi Snape řekl, že Brumbál navrhl abychom šli sem, myslela jsem si, že by to mohl být dobrý způsob jak ho...převychovat.“

Harry přitakal, ale nemohl se ovládnout aby se ještě nezeptal. ”Chápeš že Ron žárlí na Kruma, nebo ne?” Ne že já ne, řekl si v duchu. Ne že já ne, ne že já ne...

Žalostně se usmála. ”Ron je nedospělý mizera. Nechápej mě špatně, miluju ho jako... ” a upřeně se na Harryho zadívala ”…bratra. Jestli žárlí na Viktora, dobře... ani teď nemůžu zapomenout jak se choval před vánočním plesem. Způsob jakým mě požádal... pokud se tomu vůbec dá říkat žádost. *Hermiono, ty jsi holka*... Jak lichotivé, že si toho všiml! Ty jsi alespoň šel k dívce která se ti líbila a pozvals ji, pak jsi se domluvil s Parvati, aby šla s tebou a Ronovi jsi zařídil Padmu.... On není schopný si ani domluvit schůzku! Myslím si, že s dívkami nebude chodit ještě pěkně dlouho... Je pořád jako velké dítě, co nedokáže mluvit o citech... ” dokončila jako by jí to mrzelo, ale pokoušela se o tom nepřemýšlet. Najednou k němu vzhlédla. ”Myslíš si, že ještě někdy pozveš Cho Changovou?”

Harry se zašklebil. ”Děláš si legraci? Když jsem na ni tohle léto myslel, viděl jsem ji pořád jak pláče na slavnostním zakončení, když jsme připíjeli Diggorymu. Proudy slz stékající jí po tváři. Jednou jsem měl sen, že máme rande a ona řekla něco jako: ‘Ach, Harry, nebylo to skvělé nechat Cedrika zabít, takže můžeme být dnes spolu?’ Ne, nemyslím si, že bych byl schopný ji zase někam pozvat dokud neodezní ta strašná vina kterou cítím ohledně Diggoryho... což nebude pravděpodobně nikdy.”

Hermione pokývala. ”Uvažovala jsem, jestli se cítíš za to co se stalo odpovědný. Věř mi, Harry, nikdo ti to nevyčítá, ani jeho rodiče ne...”

Položil svou ruku na její. ”Šetři dechem, Hermiono. Vinu kvůli němu budu cítit až do konce života, tak to prostě je. Konec příběhu.”

Polkla a položila ruku přes jeho. ”Pořád tě to ničí, co?”

Přitakal a odvrátil oči. ”No, musíme tě rozptýlit něčím jiným, jako například pomoci mi zbavit se Viktora.... nebo alespoň udělat opatření, abychom spolu nezůstali sami. Už vím, půjdeš do Prasinek s námi!”

”Ty chceš, abych šel s tebou na rande s Viktorem?” zděsil se.

”Hmm, to by vypadalo divně. Ron by mohl jít taky. A Ginny. Možná Parvati a Levandule a George s Fredem. Můžeme udělat velkou skupinu. Těžko bude odporovat, když řeknu že to tak bude, tak to tak bude.”

Harry slíbil, že půjde a ona se k němu naklonila a políbila ho na tvář, aby mu poděkovala. Jejich tváře byly velice blízko. Najednou Harry vstal, málem při tom porazil židli. ”Já... hmm... musím si dát sprchu. Zahradničení... pot a špína... však víš... ” Prakticky utekl z místnosti, zatímco sám sebe přesvědčoval, že není nedospělý jako Ron, když se takto chová.

Právě když míjel halu, Dursleyovi se vrátili. Harry jim sdělil, že si jde před večeří dát sprchu, zahrada je hotová a Dudley řekl: ”Znamená to, že Hermiona nic nedělá? Hermiono! Chceš si zahrát na mém počítači Hvězdné války?”

Hermiona přišla do haly a teple se na Dudleyho usmála. ”Moc ráda.”

Všichni tři šli nahoru, Dudley a Hermiona do jeho pokoje a Harry do koupelny. Jak stál pod sprchou, Harry znovu myslel na Hermionu slunící se v bikinách, jak se dotýkal její pokožky zatímco ji mazal olejem... ale pak si uvědomil, že pokud se o něj bude Hermiona zajímat *tímto způsobem* (a všechno nasvědčovalo tomu, že ano) moc bezpečí jí to neskýtá - už byla v ohrožení kvůli tomu, že je jeho kamarádka, o kolik vážnější by bylo kdyby byla jeho přítelkyně? A konec konců pořád tu byl Viktor Krum. A taky Ron...

Hermiona si myslí že je otravný a nedospělý, ale mohl by se z něj obratem stát úhlavní nepřítel, pokud by ho naštavalo, že Harry a Hermiona jsou spolu....a jak měl Harry podezření, tak by ho to opravdu naštvalo, kdyby se to stalo a on by na to přišel. Pak by Harry měl místo dvou přátel jednu přítelkyni a dalšího smrtelného nepřítele... Harry vyšel ven ze sprchy s hlavou vířící myšlenkami. Oblékl se a vešel do Dudleyho pokoje, posadil se na postel a beze slova pozoroval Hermionu s Dudleyem u počítače. Cítil se jako by byl v transu, pokoušel se vyznat se ve svých pocitech a touhách, zkoušel rozpoznat jestli by jí to, co k ní cítí ještě víc neohrozilo než doposud. Když byl čas k večeři, sešel dolů a dobrovolně se přihlásil k umývání nádobí s Hermionou, takže si s ní mohl promluvit, ale vypadalo to, že jí kromě věcí týkající se úklidu nemá co říct.

Ani ona moc nemluvila, jenom jednou najednou poznamenala, ”Víš, Harry, nikdy jsem ti neřekla jak jsem byla pyšná, když jsi se postavil Voldemortovi. Tolik dospělých to nedokázalo... nebo nemohlo.” Znělo to jako by citovala Siriusův dopis Dursleyovým...

Sirius pravděpodobně řekl Hermioně to samé, domníval se. Měl dojem, jakoby mluvila o Viktorovi jako o jednom z těch, kteří by to nedokázali. Poté, co uklidili nádobí hráli v obývacím pokoji šachy, zatímco zbytek rodiny v televizi sledoval nějakou americkou komedii - jejich smích zaplňoval mezery v konverzaci takže se nikdo necítil nucen mluvit. Je to divné, hrát šachy bez toho, aby se figurky samy hýbaly, napadlo Harryho. Jak dohráli (Harry vyhrál; sehrál už hodně šachových partií společně s Ronem, takže uměl hrát tvrdě, ale zatím se mu moc nedařilo) popřáli ostatním dobrou noc a vydali se nahoru po schodech. Na chodbě oddělující jejich pokoje se Hermiona k němu najednou naklonila a znovu ho políbila ho na tvář. Harry polkl, dívaje se na ní s úzkostí, pak se k ní naklonil a také ji políbil.

Povzdechla. “Domnívám se, že pokud na mě chceš myslet jako na svou sestru... ” zkoušela ho.

Harry se na ni zašklebil a zašeptal: “příliš pozdě,” přinutil se vejít do svého pokoje, potom však zahlédl na její tváři spokojený úsměv s ruměncem a měl co dělat, aby nepřešel chodbu a neukázal jí poněkud méně bratrské chování…

Další den byl poslední před jejich odjezdem do Doupěte. Po ranním běhání, se Hermiona, Harry a Dudley vydali do obchodu nakoupit ingredience, které potřebovala k uvaření večeře. Chtěla, aby jí to pomohli dopravit v pořádku do domu. Po svačině všechny vyhodila z kuchyně a začala připravovat jídlo. Jakmile nastal čas, Harry a Dudley přesunuli na její pokyn stůl a židle do zahrady, aby se mohli najíst pod širým nebem. Když je Hermiona konečně svolala k jídlu, byly ohromeni. Uvařila smažené houby na pepři, plněné olivy, pesto a tavený sýr Gruyere, zeleninový salát se speciálním dresingem, jehněčí kýtu s restovaným špenátem a lanýžovým rizotem a jako dezert čokoládový dort s Tureckou kávou, včetně ovoce a sýra. Bylo to zdaleka to nejlepší jídlo jaké kdokoliv z nich jedl. Petunie a Vernon vypadali, že zapomněli na to, kdo ho uvařil a s nadšením se cpali. Dudley byl uchvácen, že se zbavil celeru a hlávkového salátu a Harryho napadlo, že by klidně mohla naučit domácí skřítky ve škole, jak tohle uvařit…pak se snažil nesmát nad představou domácích skřítků, kteří umožňují té šílené reformátorce Hermioně Grangerové, jež mezi nimi budí pohoršení pokaždé, když popisuje jejich situaci jako zotročení, aby je vyučovala.

Po večeři Harry a Hermiona znovu uklidili nádobí. Vypadalo to jakoby použila všechny hrnce v kuchyni. Když byli konečně hotovi, zrovna se začalo stmívat a tak se šli posadit do zahradního altánu na lavičku. Harrymu připadlo úplně přirozené položit svou ruku za ni podél opěradla lavičky, potom ji zlehka přesunul na její nahé rameno, hladil jemnou kůži a prsty na ní bezmyšlenkovitě kreslil kroužky. Hermiona sklonila hlavu k jeho pravému rameni a položila mu levou ruku na stehno, zatímco pozorovali zářící růžovou oblohu pomalu přecházející v sametově temnou modř. Harry si nebyl jistý jak dlouho tu takto seděli - když se najednou podíval dolů na ni a zjistil, že ho pozoruje. Nemohl přijít na nic co by řekl - nechtělo se mu mluvit a doufal, že jí také ne. Najednou věděl co chce udělat, chtěl to tak moc, jako ještě nic předtím. Jejich ústa byla blíž a blíž, už cítil její horký dech vonící po čokoládě a kávě a ucítil jak se její rty otírají o jeho.

“Blíží se velký černý pes.” Harry zpozorněl a odtáhl se od ní. Sandy promluvila pod rukávem jeho trička. Rozhlédl se po zahradě, vpravo, vlevo a za sebe. Pak se obrátil zpátky k Hermioně, která vypadala víc než naštvaně.

“Co se děje?” řekla a v hlase jí zaznělo ostří.

“Sirius jde,” řekl jednoduše, stále se ohlížel, zkoušeje zahlédnout svého kmotra, zvědavý jestli tam už někde je a jestli je viděl. Sundal svou ruku z jejích ramen a obě paže zkřížil přes prsa. Hermiona si je zamračeně zkřížila taky. Možná si myslí, napadlo ho, že se vymlouvám. Ale jakmile uběhla další minuta, u rohu kůlny se zatřpytily oči a tiše se k nim blížil velký černý pes.

Hermiona se znovu podívala na Harryho, rozčilená a znepokojená. “Už to děláš zase!”