Kapitola 03 - Host v domě 2 část
Pohlédl na ni, stále ležela na zádech, oči zavřené před sluncem a zpod víček jí tekly slzy. Strašně ho to za ni bolelo, to co potřebovala byla jistota.
Náhle se posadila a netrpělivě zavrtěla hlavou. Rychle si osušila oči, jakoby jí slzy dráždily, potom vyskočila na nohy a řekla: ”Tak to by bylo. Nenecháš mě tu sedět a koukat jak děláš všechnu práci, ne? S čím ti mám pomoci?”
Harry se na ni užasle podíval. Hodlá snad předstírat, že se právě nebavili o tom co se stalo v Bulharsku... a o jejích obavách z prázdných míst? Očividně ano. ”No,” zaváhal, ”musíme zasadit tyhle růžové keře těsně ke zdi. Jsou popínavé a časem zakryjí tyhle mřížky. Je to v podstatě jako Bylinkářství, ale bez dýmějového hnisu, po kterém ti otečou ruce.”
Hermiona se zasmála. Když to slyšel, tak se mu ulevilo. ”Ach, ten nesmysl! A ty ostatní dopisy! Všichni ti lidé, kteří uvěřili Ritě Holoubkové, když napsala že si s tebou a s Viktorem pohrávám!”
Harry se taky usmál. ”Mimochodem,” řekl. ”Co se vlastně stalo s Ritou Holoubkovou?”
Hermiona vypadala jako by mu zapomněla říct, že vyhrála v loterii. ”Ach! Harry! Rita Holoubková! Počkej až to uslyšíš!”
”Já čekám!” odpověděl Harry falzetem, aby ji napodobil.
Hodila po něm hroudu. ”Nesměj se mi! Když jsme přijeli do Londýna, vzala jsem si Ritu s sebou domů, ale ještě jsem ji nepustila. Napsala jsem profesorce McGonagallové a celou záležitost jsem jí vysvětlila. Od té doby co je registrovaným Zvěromágem, nemá moc porozumění pro ty, kteří obchází zákon. Tak jak tak se domluvila s Brumbálem a oba se přemístili k nám domů. Máma a táta chudáci nevěděli co si mají myslet, McGonagallová se tvářila, jako by pokaždé osobně sdělovali studentům, že se stanou prefekty. Jakmile ale táta a máma opustili pokoj, zrušila jsem nerozbitné kouzlo na lahvičce, kam jsem zavřela Ritu a vytáhla jsem ji ven. Byla pěkně neochotná přeměnit se zpátky do své lidské podoby. Myslím si, že doufala pokud zůstane broukem, McGonagallová a Brumbál si budou myslet, že jsem pitomá a všechno se uhladí. Nakonec ji pohrozili, že ji přinutí se odhalit... však víš, jako Sirius a Lupin Červíčka... tak se rozhodla vzdát se a v dalším okamžiku v pokoji seděla Rita a dívala se na mě. Teda kdyby mohl pohled zabíjet.. ” ”Držela jsi ji v lahvičce a nutila ji jíst nať celé dva týdny.”
”A ona pošpinila moje, tvoje a Viktorovo dobré jméno - nezapomeňme na Hagrida. Nedostala víc než si zasloužila. Spíš míň, myslím.” Harry se pokoušel zachovat vážnou tvář. Opravdu zábavné, teď se Ritě Holoubkové mohl smát. Během turnaje tří škol by tomu nikdy nevěřil. ”Takže... ” vyzval ji.
”Takže,” pokračovala Hermiona, jakoby nepoužil to samé slovo, ”McGonagallová okamžitě začala vysvětlovat důvody, proč se všichni Zvěromágové musí registrovat, ale Brumbál ji přerušil a řekl, že k tajné práci je výhodné mít nějakého neregistrovaného Zvěromága na své straně.”
”Hmm, zřejmě myslel Siriuse.”
”Ano. Ale taky jí předložil návrh. Řekl: ‘Pokud Vám nevadí plnit příkazy zastaralého řádu, měl bych pro Vás práci.’ Nechtěla dostat pokutu nebo jít do žaláře kvůli tomu, že se nezaregistrovala, takže poslouchala co jí říkal a... ”
”A co? Co jí řekl, že má dělat?”
Tvář se jí zakabonila. ”To je právě to. Nevím. Poslal mě s McGonagallovou ven z místnosti, takže na mě dohlížela a já jsem neměla žádnou možnost tajně poslouchat. Když jsme se vrátili zpět do obývacího pokoje byli už pryč a potom mi McGonagallová pogratulovala k prefektství, ujistila mě, že bych měla dostat oficiální dopis, a že se uvidíme na podzim.”
”Potom co?”
”Potom nic. Odešla.”
Harry se zamračil. ”A jak Brumbál ví, že Rita Holoubková udělá správnou věc? Protože je neregistrovaný Zvěromág tak může pracovat pro Voldemorta?”
”Podle mě to dělá hlavně proto, že z toho koukají pěkní sólokapři. To je dobrý důvod být mouchou na stěně... nebo spíš broukem. A netuším, jak Brumbál posuzuje její míru loajality. Pořád se divíme proč věří Snapeovi, ale v obličeji to napsané nemá.”
”Ještě ne.”
”Ach, Harry. Nemáš představu. Snape byl skutečně velice... milý když přijel do Bulharska. Vypadal, že má o mě opravdu strach. Napůl jsem očekávala, že Nebelvíru sebere kvůli mně body za to, jak jsem se nechala tak pitomě unést. Ale vůbec mi nenadával. Opravdu vynadal Viktorovi, že ze mě spustil oči, ačkoli... ”
”A proč Sirius řekl, že Viktor zmařil únos? Znělo to jako bys byla vrácena. Jako by tě unesli a potom změnili názor.”
”Och, Viktor řekl, že byl na tržišti a čekal před zeleninovým stánkem, právě když ti dva kouzelníci na mě zamířili svoje hůlky. Na oba použil rychlosvazovací kouzlo a nechal je tam. Vzal mě zpět do domu jeho rodičů, ale trvalo to až do rána, než mě přivedli k sobě. Když se konečně Sirius dostal k zeleninovému stánku už byli pryč...”
”Nebo přinejmenším to je Viktorova verze.”
Pochmurně přikývla. ”Nebo to je přinejmenším jeho verze. Nemysli si, že jsem nad tím nepřemýšlela, Harry. Chci říct, měla jsem se s Viktorem v Sofii skvěle, on byl... ” sklopila hlavu a zrudla, ”...tak nějak... vždyť víš, můj první kluk... ” Vyhnula se jeho pohledu. ”Ale mám pocit že já... já to k němu necítím stejně jako on ke mě. To je jenom... ” zrudla ještě víc a nedokončila to.
”Jenom co?” Harryho to najednou strašně zajímalo.
Hermiona k němu vzhlédla. ”To není důležité. Důležité je, že teď mám velký problém.”
”Větší problém než být skoro unesená zlými čaroději pracujícími pro Luciuse Malfoye?”
”To může být to samé. Jak jsi řekl, Viktorova verze jak to všechno bylo... to je jeho příběh a nikdo ho nemůže potvrdit. Možná přece jenom měli v úmyslu mě vrátit. Možná jsem teď pod nějakou kletbou a nevím o tom. Necítím se jako bych byla, ale nikdy nevíš… Problém o kterém mluvím je jak se zbavit Viktora.”
”Ty chceš zabít Viktora?” zeptal se šokovaně Harry.
Hodila po něm další hroudu. ”Ne, ty tupče... chci říct… on na nás teď myslí jako na přítelkyni a přítele. Chce přijet do Prasinek, když budeme mít víkendové návštěvy. A já se s ním nechci rozejít a nechci s ním zůstat!”
”Cože?” drmolil Harry zmateně.
”Koukej, pokud se s ním rozejdu bude naštvaný. Už jsem ho naštvaného viděla. A taky nezapomeň, že studuje černou magii. Nesnesla bych pomyšlení na to, co by mohl udělat když se s ním rozejdu a on se …. rozčílí. Ale nemůžu s ním zůstat, protože mu nevěřím. Taky - pokud se s ním rozejdu a někdo jako Lucius Malfoy bude chtít, aby pro něj pracoval, může být tak naštvaný, že ho nebudou muset nutit. Plus, jak už jsme viděli, není schopen vzdorovat kletbě Imperius. Říkal jsi mi jak Moody... myslím Skrk... na něj použil kletbu Imperius v bludišti a on se otočil a použil Cruciatus na Cedrika. Je velmi lehce ovlivnitelný. A ačkoliv nemám žádný důkaz, to může být to, co se stalo v Bulharsku. Přinejmenším, raději věřím, že to udělal pod kletbou než dobrovolně, jestli spolupracuje s Luciusovými poskoky. Takže jak jsem řekla s Viktorem se necítím zrovna v bezpečí a dobře chráněná. Tady se cítím bezpečně.”
”Tady?” Harry byl zmatený.
Podívala se na něj zúženýma očima. ”Ty o tom nevíš, co? Od té doby co jsi byl dítě, tu působí kouzla, která chrání dům několik bloků kolem dokola. Je nemožné přemístit se dovnitř a ven, nebo dokonce použít přenášedlo... Snape měl jedno, které jsme použli abychom se dostali k Vám, ale přemístili jsme se víc než na míli daleko odsud. Nejsem přesvědčená, že kouzlo působí až tak daleko, ale chtěl zachovat bezpečnost. To je důvod, proč jsme byli tak zničení když jsme přišli minulou noc... bylo pozdě, tahala jsem svoje zavazadla, a Snape nechtěl Siriusovi dovolit je očarovat, aby byla lehčí.”
Harry byl rozpačitý. ”Jednou přišli Weasleyovi krbem. Nechali přechodně připojit ohniště v obývacím pokoji do sítě, měli speciální povolení z Ministerstva kouzel. Samozřejmě, moc to nefungovalo, protože ohniště bylo zabedněné…”
”Ale, vidíš? Museli na to mít speciální povolení. Jsou tu také všude kolem detektory černé magie. Proč si myslíš, že Voldemort nebo jeho Smrtijedi si sem pro tebe ještě nepřišli?”
Harry se zašklebil. ”Vždycky jsem si myslel, že je to proto, že je odradila představa potkat Dursleyovy.”
Tomu se oba zasmáli a rozhodli se konečně pustit do práce. Bylo pěkné po Dickovi znovu pracovat ještě s někým jiným a Hermiona se nebála zašpinit ani se nevyhýbala těžké práci, ačkoliv se snažil ji ušetřit toho nejhoršího.
Po zbytek týdne, Hermiona s nimi každé ráno chodila běhat a zbytek dne pracovala s Harrym na zahradě. Třetí den Dudley uviděl Hermionu na čtyřech v zahradě a dobrovolně se nabídl jim pomoci. Harry dobře věděl proč, ale nevšímal si toho. Opravdu to nemohl mít Dudleymu za zlé. Ačkoliv to bylo víc než malé vyrušení, když s ním Hermiona začala flirtovat. Harry ji při tom ještě nikdy neviděl. Sice se chovala poněkud pošetile, když se točila okolo Zlatoslava Lockharta během druhého ročníku, ale to jí tehdy bylo jenom 12 let. Jakmile se všichni tři pustili do práce, zahrada byla brzy hotová a Harry od tety vyinkasoval svých posledních 5 liber.
Teď po ranním běhání chodil do zahrady dělat jen základní údržbu jako zalévání a plení, ale zbytek dne měl volno. S Hermionou pracovali na prázdninových úlohách, seděli na lavičkách v novém altánku, zatímco se nedaleko poflakoval Dudley a hrál videohry na svém gameboyi. Čas od času ho půjčil Harrymu nebo Hermioně, to když už byli unaveni psaním úkolů a vypadalo to, že když hrála Hermiona bylo naprosto nezbytné, aby ji jednou rukou objímal okolo ramen.
Koncem třetího srpnového týdne byla teta Petunie během večeře docela rozmrzelá. Začala si mumlat sama pro sebe, jak je obtížné vařit pro další osobu a ostře při tom sledovala Hermionu.
Vzhledem k tomu, že Harry už dostal všechny peníze za práci na zahradě (a většinu jich už utratil) cítil povinnost Hermionu bránit.
”Uklízí si svůj pokoj a sama si pere. A taky ti její rodiče dali pěkně tučný šek... ”
Ale najednou Dudley zle matku okřikl, ”Nech Hermionu na pokoji! Ona je tak... tak...”
”Dudley!” vykřikla jeho matka vyčítavě.
Otec se na něj zamračil. ”Nezapomeň chlapče!” zavrčel. ”Možná vypadá normálně, ale je... je... jednou z nich!” vyprskl.
”Jen to řekni, tati! Řekni to! Je čarodějka! Čarodějka! Proč se o tom nedokážeš bavit normálně? Harry je čaroděj, Hermiona je čarodějka a říkají nám mudlové! Lítají kolem na košťatech a... a... a ona není nic co začíná na R (rádodajka) a rýmuje se s čarodějkou!” dokončil a předtím než jako velká voda opustil místnost, ostře se zadíval na svou matku.
”Dudley!” vykřikli oba rodiče. Po Dudleyho odchodu panovalo ticho. Harry s Hermionou kradmo pohlédli jeden na druhého a snažili se co nejdříve dojíst. Ticho bylo ohlušující.
Harry si nepříjemně připomenul svoje narozeniny. Co je to v poslední době s Dudleyem? divil se. To nebylo jenom Hermioniným příjezdem, trvalo to už celé léto. No jasně, pomyslel si Harry. Většina patnáctiletých chlapců se nějak bouří proti rodičům. Zkoušel si představit jaké by to bylo, kdyby ho vychovali vlastní rodiče - jak by s nimi teď vycházel. Zkoušel to ze všech sil, ale nedokázal si představit nic než úlevu, kdyby byli naživu. Možná to je ten problém, přemýšlel dál. Většina puberťáků neví jaké to je. Ačkoliv v Dudleyho případě podle Harryho názoru by bylo spíš štěstí to zjistit. Zkusil si představit situaci o které se zmiňoval Dudley; Harryho rodiče by byli živí a starali by se o Dudleyho poté, co se něco stalo s Vernonem a Petunií. Nedokázal vymyslet nic lepšího, než jak se hádá s rodiči, které v životě nepoznal. Možná proto, že měli hosta... ačkoliv Petunie se k ní chovala sprostě... Harryho teta a strýc už neřekli ani slovo.
Předtím, než vstali od stolu Hermiona promluvila: ”O úklid se nestarejte paní Dursleyová. Harry a já to uděláme. A také bych mohla poslední den tady uvařit speciální večeři, jako poděkování za to, že jste mě tu nechali. Když jsme byli v červenci v Řecku, dělala jsem tam kurz vaření s vynikajícím šéfkuchařem ... prosím řekněte ano,” řekla sladce a smířlivě se na ně zadívala.
Harryho strýc se nepohodlně zavrtěl a podíval se na svou ženu. ”Dobře,” řekl, když vstal od stolu. Petunie Dursleyová ho následovala z místnosti, stále raněná Dudleyho výbuchem.
Harry a Hermiona uklidili stůl a postavili se ke dřezu, aby umyli a utřeli nádobí. Harry uslyšel z obývacího pokoje televizi. ”Kurz vaření během prázdnin? Nechodila jsi vůbec někdy do školy?” zeptal se jí.
Zasmála se a postříkala ho mydlinkami. Stříkl na ni zpátky a začalo to vypadat na rozpoutání války všichni proti všem, ale Sandy (pod rukávem jeho košile, kde ji jeho strýc s tetou nemohli objevit) řekla, že jeho teta přichází do pokoje a tak Harry okamžitě přestala a zašeptal Hermioně: ”Teta Petunie se vrací.”
Škádlivě se na něj zašklebila, pak se otočila a podívala se ke dveřím. Nic se nedělo. ”Jsi si jistý?” zeptala se.
”Počkej minutku,” zašeptal Harry, zatímco utíral nádobí. Hermiona polohlasně počítala do šedesáti a když se dostala k číslu šedesát jedna, teta Petunie vešla do kuchyně.
Znovu se podívala na Harryho, skoro polekaně. ”Jak jsi věděl, že... ” začala šeptem, ale teta Petunie si to vyložila po svém.
”Vy dva si dávejte pozor, abyste tady nic nerozbili!” zakřičela pronikavě s rukama v bok. Oba na ni hleděli s vyvalenýma očima, ujišťovali ji, že budou velice opatrní a když se otočila a znovu odešla, zhluboka si oddechli. Hermiona se na Harryho upřeně zadívala.
Vyhnul se jejímu pohledu, pokračoval v utírání nádobí, zatímco mu běželo hlavou: Nesmím ji říct, že Sandy má předtuchy... to bylo těsně...
Další den, po ranním běhu a sprše, Hermiona a Harry seděli v zahradním altánku s Dudleyem opodál, který opět hrál svoje počítačové hry. Hermiona měla s sebou svůj notebook s recepty z Řecka a listovala jimi, zatímco hledala ten nejlepší recept na jídlo, které chtěla podávat před odjezdem. Kuličkovým perem si dělala poznámky na kousek linkovaného papíru, což Harrymu připomnělo, že to je poprvé, co ji vidí psát něčím jiným než brkem na pergamenový svitek. Občas zapomínal, že stejně jako on má mudlovskou výchovu. V jeden moment Dudley vstal, aby si vzal jinou hru a Harry se spokojeně protáhl, vychutnávajíc si letní pohodu.
”Víš,” řekl jí, ”S tebou tady a s Dudleyem chovajícím se ke mně tak přátelsky si skoro připadám, jako bych měl bratra a sestru. Je to skvělé.” Zmátlo ho, když uviděl výraz zděšeného úleku na Hermionině tváři.
”Sestru?” řekla tiše.
”Sestru?” opakovala.
Harry nevěděl, co si má myslet. Když se Dudley vrátil, Hermiona zaklapla svůj notebook s recepty a zrudla, řekla že si jde číst dovnitř. Harry ji pozoroval jak odchází, marně si lámajíc hlavu co mohl říct špatně...
Po obědě šel Dudley nakupovat s rodiči věci do školy. Jak odcházeli, Harryho strýc se najednou podezřele chytře zahleděl na Harryho a Hermionu. ”Nejsem si jistý, jestli Vás tu můžeme nechat pohromadě samotné... ” začal říkat.
Hermiona k němu bystře vzhlédla.”Ach, nemějte obavy pane Dursley. Oba jsme prefekti. A víme jak vážné následky by mělo porušení zákona... však víte...”
Zadíval se na ni z pod přivřených očí. ”To není to, o čem jsem mluvil,” procedil přes zuby.
Harry si všiml jak Hermiona před tím než opustila místnost pod svým opálením zrudla.”
"Ty!” vyštěkl najednou jeho strýc. ”Co budeš dělat?”
”Musím vyplít zahradu. Zabere to dost času - všude kolem jsou pampelišky, zkouším se jich zbavit,” řekl mu Harry.
Jeho strýc se na něj podezíravě podíval. ”V pořádku,” zavrčel a brzy všichni Dursleyovi vyrazili pryč, koupit Dudleymu jeho nové učebnice do Smeltingské školy a novou uniformu (ta stará mu už byla velká, poté co začal s běháním).
Harry se převlékl do pracovních šatů a šel do zahradní kůlny pro lopatku a podložku na klečení.
Hermiona se objevila u zadních dveří. ”Nevadilo by ti, kdybych se opalovala zatímco budeš pracovat? Už pěkně dlouho jsem se k tomu nedostala a možná se k tomu do konce léta už ani nedostanu.”
Harry pokrčil rameny. ”Jistě. K plení pomoc nepotřebuju.”
Vrátila se zpátky do domu a Harry si vybral místo odkud by mohl začít, klekl si na podložku, natáhl si zahradní rukavice a začal vydloubávat pampeliškové kořeny. (Nerad používal k likvidaci plevelu chemické prostředky.) Zanedlouho slyšel jak se kuchyňské dveře znovu otevřely a Hermiona se vrátila.
Nepodíval se ke dveřím, byl skloněný a zarputile vydolovával pampelišky, které vypadaly jako zdroje jejich rozšíření po celé zahradě. Potom vzhlédl a vytřeštil oči.
Oblékla si bikiny. Roztáhla si ručník na trávník a sedla si na něj, potom zvedla lahvičku s opalovacím olejem, aby si ochránila kůži.
Zkoušel se dívat jinam, ale vždycky ji viděl alespoň koutkem oka. Nedokázal říct, jestli se na něj dívá, znovu měla nasazené tmavé brýle. Pokud si myslel, že na obrázku v jeho pokoji vypadá dobře, nebylo to nic ve srovnání se skutečností. Když byla hotová, lehla si na záda a vypadalo to, že zavřela oči. Paže měla položené vedle těla, celé tělo se jí na slunci lesklo a Harry cítil jak mu vyschlo v puse. Odtrhl od ní oči a znovu se zadíval na pampeliškový kořen. Zkoušel se koncentrovat na práci, ale nebylo to nijak lehké. Několikrát místo plevele vytrhl květinu a nenápadně ji zkoušel zase zasadit pro případ, že se na něj dívala.
Po chvíli se posadila a zvedla si brýle z očí. ”Harry? Myslíš, že bys mi mohl pomoci s natřením zad?”
Harry se na ni zděšeně podíval. ”Zad?”
Přikývla. ”Nedosáhnu si tam.” Poté se převrátila na břicho a hlavu si podložila pažemi.
Harry si sundal zahradnické rukavice a obezřetně ji obešel. Klekl si vedle ní, zvedl lahvičku s opalovacím olejem, nalil si trošku do dlaně a začal jí natírat záda. Zatímco ho roztíral zadržoval dech, pokoušel se vzpamatovat a snažil se nemyslet na to, jak je její kůže příjemná na dotyk. Stálo ho velkou námahu nedat najevo úlevu jakmile skončil, ačkoliv úleva to byla obrovská.
Vstal a chtěl odejít, ale zadržela ho: ”Potřebovala bych pomoci také se zadní stranou nohou.”
Harry žalostně pohlédl dolů na její nohy…měl pocit jako by se topil. Možná bych mohl začít předstírat, že mě rozbolela jizva, přemýšlel. To by mě vysvobodilo. Přesto k ní znovu úslužně poklekl a začal jí roztírat olej na zadní stranu nohou. Jakmile se jeho prsty dotkly kolenní jamky, trhla sebou a zavzdychala. Harry se lekl a stáhl se.
”Pokračuj,” zašeptala.
”Jsi v pořádku?” odvážil se.
”Moje kolení jamky jsou... citlivé.”
Rychle roztíral olej na zbývající část nohou, přičemž zkoušel nevnímat její vzdechy, které z ní vycházely jakmile se dotkl koleních jamek. Nutil se na ni nedívat a nezastavovat prsty na její kůži...
Byl opravdu potěšen, když skončil a vrátil se zpátky k pletí, ale šlo to pomalu. Slunce pálilo, cítil se hloupě a zmámeně, to všechno kvůli Hermioniným vzdechům a tomu, jak ležela na ručníku jen v malých bikinách. Měl v úmyslu se nedívat, ale většinu času stejně trávil pohledem na ni.
Náhledy fotografií ze složky Směs dílů 2
Chudinka malej
(Fido, 4. 2. 2009 13:43)