Kapitola 01 - Ruční práce 3 část
Když se to stalo byl Harry nejmíň padesát stop daleko a tak nemohl nic dělat. Kameny na skalce se najednou zřítily, srazily Dicka k zemi a zavalily ho. Harry se mu rozběhl na pomoc a když přiběhl blíž, uviděl, že má pokroucenou levou nohu. Vzpomněl si na to, jak si ve druhém ročníku při Famfrpálu zlomil ruku. Jenomže tady žádný kouzelný lék neměl a ani neznal žádné dostatečně silné kouzlo, které by jeho kamarádovi pomohlo. Harry se cítil jako v transu, když z Dicka jeden po druhém sundával kameny. Dick byl hrozně bledý, kousal se do rtu a těžce oddychoval. Před dvěma týdny by Harry bez pomoci ostatních žádný z kamenů neuzvedl. Byly roztroušeny všude kolem a zničily několik keřů, které bylo nutné nahradit. Zatímco pracoval, křičel na tetu a bratrance, aby zavolali záchranku. Objevili se právě, když sundával poslední kámen.
Harry držel Dicka za ruku, když mu zdravotníci obvazovali nohu, aby ho mohli odnést do sanitky. Poté, co sanitka odjela, jen těžko se bránil pocitu viny. Slyšel varování a nic neudělal. Bylo mu jasné, že to byl hlas hada, se kterým už dřív mluvil. Harry skoro neslyšel tetu Petunii, která si trpce stěžovala na nedokončenou práci a hořekovala nad keříky, které Harry zničil.
Harry se omámeně obrátil a nejdřív ji ignoroval, pak se ale na ni ledově podíval a řekl: "Já to udělám!"
Mazaně se na něj zadívala, jakoby ho chtěla odhadnout, když dodal: "Pokud mi za to zaplatíš!" Věděl, že musí přijít s částkou, kterou by teta neodmítla… "Pět liber denně," sdělil jí, přičemž se vytáhl do celé své výšky a pevně se jí podíval do očí.
Byl teď stejně vysoký jako ona. Upřeně na něj zírala, pak se rozhlédla po zahradě a bylo jí jasné, že to nikdo jiný neudělá. Souhlasila, zmizela v domě a Harryho nechala na zahradě. Cítil se smutně a opuštěně. Spěšně se rozhlédl po zahradě, ale hada neviděl.
Zkusil na něj zavolat: "Hade tady, tady hade…" Ale znělo to úplně normálně, nedokázal promluvit hadím jazykem. Asi musí být nedaleko, pomyslel si. Celé odpoledne pracoval na zahradě a kameny poskládal do bezpečnější pozice. Od tety vybral pět liber, udělal si k večeři sendvič, pak se svalil do postele a usnul. Každý den vstal, když vycházelo slunce, osprchoval se, oblékl a pak pokračoval v práci.
Pár dní po tom, co si Dick zlomil nohu, uslyšel při obědě Harry známé syčení: "Jak ssse daří tvému příteli? Proč jsssi ho nevaroval?"
Harry se rozhlédl a u nohy spatřil asi dvacet palců dlouhého, matně zeleného hada s třpytivýma očima podobajícím se kočičím. "Bude v pořádku. Nevím, proč jsem mu to neřekl. Nevěděl jsem, že...že..."
"Že hadi mají Vidění?" doplnila ho hadí dáma měkce a Harry přikývl. Jeho nejneoblíbenější předmět ve škole byly lektvary, protože nesnášel profesora Snapea. Ale nakonec musel uznat, že jsou přece jenom užitečné, což se nedalo říct o hodinách Věštění. Profesorka Trelawneyová trávila každou hodinu předpovídáním Harryho předčasné smrti. Podle ní by měl být už nejméně stokrát mrtvý. Harry nikdy nic neviděl, když se díval do křišťálové koule nebo když hleděl do čajové sedliny na dně šálku a ani nedokázal nic vyčíst z postavení hvězd. Přesto si byl jistý, že had mluví pravdu. Jen málo lidí mohlo hadům porozumět a zjistit, že předvídají budoucnost.
"Když máš tedy Vidění, řekni mi: bude Voldemort zastaven?" zeptal se Harry.
"Kdo?" zasyčel had. "Ty nerozumíš, mohu vidět jen pár minut do budoucnosssti a jenom, děje-li sse to v mé blízkosssti! Nemohu předvídat událossti, které sse sstanou za dlouho. Vidím jen záblesssky. Čím je had větší, tím dále do budoucna vidí.”
Harry dostal nápad. “Chtěla bys jít v září do školy se mnou? Je to sice na severu a je tam zima, ale mohl bych... mohl bych... ” Harry nevěděl jak dál, ale náhle dostal inspiraci. “Mohl bych tě nosit omotanou kolem paže, kde bys ses zahřála! Byla bys můj domácí had!”
Podívala se na něj. “Co je to domácí? Nerozumím.”
“No,” řekl Harry, “lidé si občas vyberou nějaké zvíře o které se starají, dají mu jméno a vezmou si ho do domu, aby žilo s nimi. Takovým zvířatům se říká domácí. Jsou to domácí mazlíčci.”
Had na něj zasyčel, “Nejsssem domácí mazlíček. Pokud půjdu ss tebou, bude to jen moje volba - ne tvoje. Co je to jméno?”
“No,” ozval se znovu Harry, “Moje jméno je Harry Potter. Tak na tebe lidi volají... ” znejistěl, neschopný ji vysvětlit smysl jmen.
“Myssslela jssem, že na tebe volají ‘líný mizero,’” odporoval had.
“Ne, ne, to není to samé jako jméno. To říkají jako urážku. Tím se nezabývej. Koukej, ty jsi předpověděla budoucnost a já jsem ti nevěřil, takže tě pojmenuji... Cassandra.”
“Proč?”
“Protože to podle řecké mytologie byla věštkyně obdařená schopností předpovídat budoucnost, ale kvůli prokletí jí nikdo nevěřil.”
Had neodpověděl. Zajímalo ho, jestli se jí to, co právě řekl nedotklo.
“Ale Cassandra je trochu dlouhé, takže bych ti mohl říkat zkráceně Sandy.”
“Zkráceně?”
Harry začal s hadem poněkud ztrácet trpělivost. I když můžeš mluvit s hady, neznamená to, že se s nimi domluvíš, pomyslel si. “Přezdívka. Přezdívka je kratší verze tvého jména.”
“Jaká je tvoje přezdívka?”
“No, hádám, že Harry,” řekl – nikdy předtím o tom neuvažoval. Vlastně ani neviděl svůj rodný list. Bylo jeho skutečné jméno Harold? Harrison? Nebo to prostě bylo tak, že se vážně jmenuje jenom Harry? Nevěděl.
“Ale to je tvoje jméno.”
“Já vím.”
Teď už byl Harry skutečně unavený vysvětlováním skutečností, které každý člověk prostě věděl. Chtěl se vrátit zpátky ke své práci. Znovu si oblékl tričko, několik mraků zakrylo slunce a on se otřásl.
“Harry Pottere,” ozval se náhle had.
“Ano, Sandy?” odpověděl Harry, zkoušeje její nové jméno.
“Chci vyzkoušet tvou paži.”
“Cože?”
“Ssslunce je zakryté. Je mi zima. Mluvil jsssi o tom, že bysss mě nosssil kolem tvé paže. Je mi velká zima.”
Zvedl ji nahoru, vychutnávaje si dotyk její hladké kůže a opatrně ji dvakrát omotal kolem horní části levé paže. Upravila si ocas a položila si na něj svou hlavu, přičemž ze sebe vydala hlasitý povzdech. Harry se usmál. Nevážila víc než pár uncí. Nevadí, že vidí jen pár minut do budoucnosti, pomyslel si.
Zbytek dne pracoval Harry se Sandy kolem paže a celou dobu si povídali. Zkoušel na ni mluvit jednoduše a jasně, jakoby byla poněkud omezená, ale snažil se ji neurazit. Nechtěl ji mást lidskými zvyklostmi, se kterými se nikdy nesetkala. Zdálo se, že se na něj taky pokouší mluvit co nejjednodušeji - ačkoliv s tím, aby pochopil co mu sděluje problémy neměl. Když měl potíže se zvednutím opravdu těžkého balvanu …ne toho co spadl na Dicka…řekla mu, že slyšela ostatní dělníky, jak si navzájem říkají, aby balvan podepřeli nohou. Harry shlédl dolů na ty svoje. Pořád byly poměrně hubené, ačkoliv je teď měl aspoň opálené.
“Nemůžu,” řekl. “Nejsou na to dost silné.”
“Tak je nech zesílit,” řekla jednoduše.
Harry nad tím zauvažoval. Ano! Mohl by začít běhat. To by mělo jeho nohy posílit. Ale na konci dne byl příliš unavený, aby ještě běhal. Jediné co chtěl, byla večeře a spánek. Proto se rozhodl, že první věcí, kterou ráno udělá bude běh – ještě předtím než začne s prací v zahradě.
Také se rozhodl, co by chtěl k narozeninám: knihu, která by obsahovala kouzla za pomoci hadů. Slyšel, že k některým mocným kouzlům černé magie jsou zapotřebí hadi. Možná jsou i některá, která do černé magie nepatří. Musí se na to zeptat Siriuse. Šel do postele s pocitem, že by to přece jenom nemuselo být špatné léto. Minulý rok strávil tím, že se snažil kvůli Poháru vylepšit svoje magické dovednosti a teď je čas, aby zapracoval na fyzické kondici a použil také trochu tajemných schopností. A pokud mu to pomůže v boji s Voldemortem, možná by se *měl* naučit něco málo z černé magie. Voldemort to určitě nebude očekávat – nebo jeho had...
Harry sáhl po obrázku Hermiony s rodiči. Díval se na něj, zatímco ležel v posteli a připravoval se ke spánku. Nedovolím aby se ti něco stalo, řekl si divoce. Nebo Ronovi. Nedovolím. Voldemort bude muset nejdřív bojovat se mnou a se Sandy, aby Vás dostal.
Náhledy fotografií ze složky Směs dílů 1