8. kapitola – Ztracené body? Vyloučeno. Ale kde teda jsou?
Teda, ta měla ale ve čtvrtek mizernou náladu a v pátek ji ta nálada moc neopustila.
Ve čtvrtek jsme ztratili asi 190 bodů. A k tomu ještě můj brácha a mí kamarádi mají školní trest. Jsou nervózní, jelikož neví kdy, kde a jak bude trest probíhat.
Docela Draca lituju během dvou dnů dva školní tresty. To mu se říká smůla. Ha, ha víc ironicky by to asi nešlo. Sice šlo, ale přece jenom máme stejnou krev, stejné rodiče, i když o tom občas pochybuju, a předky.
Teda tady je nálada jak v márnici. Všichni tady sedí u krbu a čučí do plamenů.
„Haló, to tady všichni oněměli?“ zeptal jsem se.
Tato otázka zůstala bez odezvy. Tak to je super, já se tady s nimi budu nudit. A to ještě musíme doufat, že Snape ještě neviděl hodiny s body.
„Myslíte, že Snape už viděl přesýpací hodiny s body?“ zeptal se Lestrange.
Jako bych si to právě nemyslel.
„No, já doufám, že to ještě neviděl. Teda myslím ty hodiny,“ řekl Flint.
„Tak to já taky,“ odvětil jsem.
„Jestli to už viděl, tak je divný, že sem nevtrhl. Nejspíš to vážně ještě neviděl,“ řekla Pansy.
„To můžeme jenom doufat,“ řekl Regulus.
Tak to měl pravdu, to bylo to jediný, co nám zbylo - doufat.
„Slyšíte taky ten hluk, co vychází z chodby?“ zeptal se ustrašeným hlasem Rookwod.
„Jo. Co myslíte, že to je?“ odpověděl Goyle.
„Protiva?“ zeptala se s nadějí v hlase Parkinsonová.
Bohužel tahle naděje se ukázala jako lichá. Jelikož dovnitř vešel Snape a nevypadal na to, že by se stavil na kafe a pokec. Spíš mi připomíná šavlozubého tygra, který se právě chystá zaútočit. A to měl asi taky v úmyslu.
„Dobrý den, pane profesore,“ pozdravili jsme všichni Snapea.
„Nevidím na něm nic dobrého. Obzvlášť, když jsem se před chvílí byl podívat na bodové hodnocení své koleje a to, co jsem viděl, se mi ani trochu nelíbilo a tak jsem přišel celou věc vyšetřit,“ řekl Snape.
Na mých společnících bylo vidět, že jim do smíchu vůbec není. Naopak při Snapeových slovech bledli.
„Pane Malfoyi, okamžitě mi seženete celou kolej sem do společenské místnosti.“
Při jeho slovech jsem se zvedl a Draco se zvedl taky.
„Měl jsem na mysli spíše primuse,“ dořekl Snape a Draco si zase sedl.
Okamžitě jsem vystřelil směr ložnice a během pěti minut jsem sehnal celou kolej. Naštěstí se všichni dneska zdržují ve svých pokojích. Všichni byli zaražení, optali se, co se děje. Když jsem dorazil dolů se svými spolužáky z ročníku, zarazilo nás hluboké ticho, které jsme neporušili. Oznámil jsem Snapeovi, že jsme tady všichni.
„Seřaďte se podle ročníků,“ řekl Snape a my jsme tak ihned učinili.
„Teď mi každý z vás řekne, jestli mu někdo strhnul body. Chci přesný počet bodů. Dále chci slyšet body, které vám přičetli a taky školní tresty,“ dokončil Snape svůj proslov a přitom vyčaroval tři tabule.
„Pane profesore?“ ozvala se jedna prvačka.
„Ano, slečno Antlová?“ zeptal se Snape té prvačky.
„Pane, neřekl jste za kolik dní to chcete,“ řekla.
„Á, pravda. Bude to od středy do dneška.“ Přikázal Snape.
A mně teď došlo, že k němu se školní klepy ještě nedonesli. Proto přišel až dnes a ne už ve čtvrtek. Podíval jsme se na ostatní, co na to říkají a viděl jsem je povážlivě bledé. Obzvlášť mí přátelé vypadali, že jim někdo vycucl veškerou krev z těla. Barvu pleti v obličeji by jim mohl leckterý upír závidět. Že žije alespoň jeden z nich jsem poznal podle zasyčení a slov, které jsem za sebou zaslechl a které nejsou zrovna publikovatelné. Vypadá to, že máme o zábavu na celý den postaráno.
Výklady prváků a druháků byli nezáživný. U třeťáků a čtvrťáků to už bylo zajímavější, jelikož tady létali i školní tresty. 2x tam proběhlo i moje jméno v souvislosti se školním trestem. Body jsem žádné nestrhl. Nejčastěji zatím tady figuruje jméno, v souvislosti s body a tresty - Weasleyová. Řekl bych, že ona nemůže zmijozelský ani cítit. Na Snapeovi bylo vidět, že by Dominiku nejraději uškrtil. Tohle byli vesměs drobnosti, horší to bude až přijdou na řad páťáci, brácha a spol. Těžko před Snapem utají tresty a body, které jim strhla a nejen oni, sedmáky uškrtí taky.
Konečně přišli na řadu. Už mají alespoň zdravou barvu. Ten začátek je nezáživnej. Hele, už přišla na řadu Parkinsonová. Páni, ona to celý popřela a ostatní taky. Tak to je hustý. Docela mě zajímá, co mu řekne ten zbytek.
Ten zbytek to popřel taky.
Šesťáci taky nic moc a my sedmáci taky nic moc, protože ten zbytek, tedy z naší party, to zdárně popřel po vzoru páťáků. Já jsem řekl, že jsem jen získal 20 bodů, nechal si mě naposled.
Tak dlouho to zase netrvalo, jen tři hodiny.
Snape se na to díval nechápavě. I blbej by poznal, že to nesedí. A Snape blbej rozhodně není. Všichni zmijozelští se dívali na tabule, jelikož se někde ztratila asi stovka bodů. Snape si nás začal prohlížet a po chvíli jsme tam stáli sami. Za chvíli většina odešla. Zůstali jsme tu zase jen my.
Sedli jsme si zase k krbu a dívali se do něj. Začali jsme se po sobě dívat, ale nikdo se nikomu nedíval do očí.
„Pansy, myslíš, že když jsi to teď popřela, že na to Snape nepřijde?“ zeptal se Damien.
Pansy sebou trhla a zděšeně se na mě podívala. „Já nevím, přišlo mi to jako nejlepší řešení. Nebudu to přece říkat před celou kolejí.“
„Já s Pansy souhlasím,“ řekl Alex Rookwod.
„Mně je to jedno, stejně na to přijde. Nějaký dobrák mu to vyžvaní,“ řekl Damien.
„Myslíš?“ zeptal se Rufus Lestrange.
„Jo, jako by si to tady neznal!“ řekl jsem.
Mezitím.
Snape šel po chodbě do sborovny a cestou přemýšlel. Studenti se mu vyhýbali. Když procházel kolem nebelvírských studentů, zastavil se a nebelvírští taky. Řekl jim, aby sehnali nebelvírskou primusku a poslali ji za ním do sborovny. Slíbili, že to vyřídí a zrychlili, aby od něj byli co nejdál. Snape šel dál do sborovny. Ve sborovně narazil na Kratiknota, McGonagallovou, Hagrida, Quirella, Prýtovou a Hoochovou, kteří byli v kroužku a o něčem živě debatovali. Když vešel, otočili se a v hovoru ustali. Hned po něm vešel Brumbál.
Zatím ve Zmijozelu seděla naše parta u krbu a nevěděli, co se na ně chystá.
Do nebelvírské společenské místnosti vpadla skupina druháků. Všichni se na ně otočili.
„Co se stalo?“ zeptala se Hermiona.
„Zastavil nás Snape,“ řekla jedna druhačka.
„A co chtěl?“ ptala se dál Hermiona.
„Shání Weasleyovou,“ řekla další.
Při jménu Weasleyová naše rodinka zpozorněla.
„A shání Ginny nebo Dominiku?“ zeptal se Fred.
„Sakra, já nevím,“ řekl ten druhák. „Já to jméno nějak nezaregistroval.“
„Počkej jméno nezmínil,“ řekl někdo.
„Hele, co vlastně říkal?“ Zeptal se George.
„Mám to,“ vyhrkl vítězoslavně druhák.
„Fajn. Tak která z těch dvou to je?“ zeptal se netrpělivě Ron.
„Měli jsme sehnat primusku a poslat ji do sborovny, kde na ní čeká Snape,“ dořekl druhák šťastně.
Dominika v duchu zaklela. Já se na to vykašlu a to jsem si myslela že se ho aspoň o víkendu zbavím.
„A co mi chce, to neříkal?“ Zeptala se Dominika.
„Ne. Neříkal,“ řekla druhačka a dodala, že se zrovna přívětivě netvářil.
„No, tak já jdu. Ať to mám rychle za sebou,“ řekla jsem.
Zatím ve sborovně.
„Je ti něco Severusi?“ zeptala se McGonagallová.
„Ani ne. Jenom moje kolej přišla během dvou dnů skoro o 200 bodů. A od jednoho člověka a já tady na něj čekám,“ řekl Snape nervózně.
„Moje kolej taky přišla během jednoho dne o 200 bodů a nějak to neřeším,“ řekla McGonagallová.
„Jenže, Minervo, ty víš proč, ale já ne. Před chvílí jsem zjistil, že moje kolej přišla o body. Oni ale přiznali jen stovku bodů, kterou ztratili. A já asi vím, kdo by mi to možná mohl vysvětlit,“ řekl Snape.
„Vážně, kdo to je?“ zeptala se Prýtová.
V té chvíli Dominika zaklepala a vešla.
„Slečno Weasleyová, děje se snad něco ve vaší společenské místnosti s čím si nevíte rady,“ zeptala se McGonagallová studentky své koleje.
„Ne, paní profesorko. Já …“ Nevěděla jsem, jak to vysvětlit.
„Minervo, slečna Weasleyová přišla za mnou. Poslal jsem pro ni,“ řekl Snape.
„Proč?“ zeptala se McGonagallová.
„Protože ona je ten člověk, který by mi mohl tu záhadu s vypařenými body vysvětlit,“ poznamenal Snape.
Aha, tak jemu jde o ty body, jenže o který, o ty během večeře, nebo ty odpolední. Říkala si v duchu Dominika.
Náhledy fotografií ze složky Princ dvojí krve 2
