Život je jen hra ... a já se snažím najít skulinu v pravidlech

6. kapitola – Zajímavá hodina Formulí

Jako pokaždé jsme na Dějinách usnuli. Dnes kompletně celá třída. Obvykle dva tři žáci z Mrzimoru, se kterými Dějiny máme, neusnou. Bráškové usnuli během prvních dvou minut. My ostatní odpadneme obvykle pět minut po nich.

O čem to vlastně povídal? Mrkla jsem se na nadpis nad poznámkami: Války skřetů. Jak jinak. Je to jedna velká nuda!

Formule, které máme s Havraspárem, už byly zajímavější. Přivolávací a odpuzovací kouzla… Normálně by to byly docela obyčejné hodiny, až na Vickyin příspěvek.

A začalo to tak nevině. První hodinu jsme věnovali přivolávacím kouzlům, druhou hodinu odpuzovacím. A právě druhá hodina byla víc než zajímavá.

Odpuzovací kouzla mi šla celkem dobře, bráškům také. Vlastně to šlo dobře celé třídě, až na pár výjimek. Mezi těmi výjimkami byla i jedna z mých nejlepších kamarádek, Vicky.

S holkama jsme se střídali, polštářů bylo dost. Kratiknot procházel jako vždy po třídě, což se mu dnes rozhodně nevyplatilo. Vicky se vůbec nesoustředila, metala kouzla a nemohla se strefit do svého polštáře, pořád odpuzovala cizí polštáře. Jenže potom se jí přímo do cesty, tedy do směru její hůlky, připletl sám Kratiknot. Zasáhla ho odpuzovacím kouzlem, které se jí, k její smůle, povedlo. Odmrštila ho stranou, naštěstí však jen na nějaké polštáře.

Všichni jsme, Vicky nevyjímaje, byli v šoku. Mysleli jsme si, že z toho něco bude, nejspíš průser. Kratiknot nám ale ukázal, že je vážně třída. Nic si z toho nedělal, jako by byl zvyklý. Jednoduše se zvedl z polštářů a bylo to. Řekl Vicky, ať si z toho nic nedělá, že se přece vůbec nic nestalo. Hodina pokračovala v klidu a pohodě.

Vicky se po hodině ještě jednou omluvila. Po dalším ujištění, že se vážně nic nestalo, se moc neuklidnila, spíše naopak. Vicky byla úplně mimo a musím říct, že my taky. Myslela si, že to nejspíš pěkně schytá a ono nic. Kratiknot je prostě jednička.

Rozmlouvaly jsme o něm ještě celou cestu na oběd. Ve Velké síni o tom už věděli. Tady se vážně nic neutají. Vicky byla rudá až za ušima, když chtěli slyšet přímo od ní, co se na Formulích vlastně stalo.

Bylo nám jí, chudinky, líto, nic jsme však pro ní ale udělat nemohly.

Připadala jsem si jako potvora, zvlášť ve chvíli, kdy jsme se začali všichni smát při vzpomínce, jak se Kratiknot hrabe z polštářů.

Na konci oběda už byli slyšet teorie, že je Kratiknot na ošetřovně s polámanými žebry, když narazil na stěnu. Jiná teorie byla zase o tom, že je u sv. Munga. Moc jsme to nevnímaly, to by jsme nebyly v Bradavicích, kdyby se takovéto nesmysly rychle nešířily.

Po obědě jsme šly do sklepení na dvouhodinovku lektvarů, kterou máme se Zmijozelem.

Dělali jsem Veritasérum. Pěkně těžký lektvar, dělá se měsíc a my jsme už ve fázi ukončení. Navíc Snape říkal, že si jednoho z nás vybere a nějaké, opakuji nějaké, Veritasérum na něm vyzkouší. Problém je v tom, že nás může z fleku otrávit, protože jestli se lektvar nepovede, stane se z něj prudký jed. Klidně bych se vsadila, že víc než půlka třídy má místo Veritaséra jed. Doufám, že mezi tyto šťastlivce nepatřím. Lektvary mi celkem jdou. Moje nejhorší známka je P.

V pohledu mé kámošky Pat bylo jasně čitelně napsáno, že ona má stoprocentně v kotlíku ten jed.

Nechápu, jak mohla udělat NKÚ z lektvarů na N a nejsem sama, kdo to nechápe. Snape se tomu letos diví už druhým rokem. Také je mu divné, jak mohla na konci každého roku projít, když v jejím případě dává známky M nebo H. Její nejlepší známka z lektvarů je totiž P.

Na konci dvouhodinovky se ulevilo celé třídě, jelikož svou hrozbu nesplnil. Jen jsme jako vždy odevzdali vzorky.

Ráda jsem opouštěla učebnu a odcházela ze sklepení.

Vydala jsem se na jasnovidectví spolu s ostatními. Na tomto předmětu ukazuji, že moje fantazie je opravdu bohatá. Daleko lepší je Věštění z čísel, Staré runy a péče o kouzelné tvory.
Od 3. do 5. ročníku jsem chodila taky na Studia mudlů, tak trochu kvůli taťkovi. Byl zklamaný, když jsem na ně od šestého ročníku chodit přestala.

Mám jiný životní cíl. Mamka mi ho schválila a taťka se s tím brzo smířil. Doufal, že budu dělat to, co on, jenže já mám ráda jiné předměty. Patří mezi ně Bylinkářství, Lektvary, Formule, Přeměňování a Obrana proti černé magii, což jsou vlastně ty základní předměty. Můj životní cíl je stát se léčitelkou u sv. Munga. Mamka říká, že jsem třetí, co si zvolila normální povolání. První je Bill, který je odeklínač, pracuje pro Gringottovy. Charlieho práci mamka nemá vůbec v lásce (kvůli těm drakům). Pokaždé, když Charlie přijede z Rumunska, kde momentálně pracuje, tak se malinko s mamkou chytnou. Pokaždé ho chvíli přemlouvá, ať si najde místo na Ministerstvu kouzel, v oboru Dohled nad kouzelnými tvory. Jenže bráška říká, že ještě dlouho se této práce nevzdá. Jenže v porovnání s tím, co chtějí dělat dvojčata, je pro mamku i toto zaměstnání lukrativním. Dvojčata si chtějí založit obchod s žertovnými předměty, podobnými jako od Taškáře, ale s vlastními výrobky. Některé jejich nápady nejsou opravdu špatné. Druhé normální povolání má Percy, ten pracuje v oboru Mezinárodní kouzelnická spolupráce. No a já jsem na místě třetím.

S těmito myšlenkami jsem došla k učebně jasnovidectví. Pod učebnou už čekalo pár lidí, až spadne žebřík. Pár nešťastníků stálo přímo pode dveřmi. Na jejich místě bych tam nestála, za chvíli se spustí žebřík a padne jim na hlavu. A taky že jo. Nakonec se z nich stali šťastlivci, ty zmije tam stáli schválně, aby měli legální důvod nejít na jasnovidectví.

S holkama jsme si sedly k oknu, abychom se tady neudusily. Brali jsme taroty. Sice je bereme už od šestého ročníku, ale to nevadí. Ta sůva Trelawneyová chodila po třídě a radila, jak to máme dělat správně. Ke konci hodiny si sedla do svého křesla u krbu. Měla na sobě jednu ze svých šál. Jak si sedla, šála jí nebezpečně sklouzla k ohni.

V téhle chvíli jsem, víc než taroty, začala sledovat ji. Nečekala jsem dlouho a šála začala doutnat. O pár minut později hořela. To už se celá třída soustředila jen na tu hořící šálu. Trelawneyová si toho ještě nevšimla, asi usnula. Jindy si vždycky všimne, když je ve třídě poněkud klid nebo úplné ticho.

Ta sůva opravdu usnula. Jinak by si té, už způlky ohořelé, šály musela všimnout. Na tváři všech byl vidět rozpor. Jestli ji mají vzbudit, anebo ji tak nechat. Jedna holka z Mrzimoru, s kterými jsme měli jasnovidectví, na ni seslala hasící kouzlo. Polila ji od hlavy až k patě. Byla mokrá jako myš. Probudila ji až ta studená sprcha.

Když se probrala, vykřikla a začala se zmateně koukat po třídě. Ti, co seděli blízko, byli to hlavně mrzimorští a ta, co se nad ní slitovala, jí vysvětlili, co se stalo. Trelawneyová jí poděkovala a pustila nás ze třídy, aby se mohla usušit.

Jj, je bezva jít o celých 10 minut dřív.