1. kapitola - Damien Malfoy
1. kapitola - Damien Malfoy
Ještě týden a budu muset jet na prázdniny domů. Nechce se mi jet, bez Dominiky to doma nevydržím. Naštěstí umím jako všichni z rodiny, perfektně skrýt své emoce, nějaká přetvářka pro mě není žádný problém. Jediný, kdo zná mou pravou tvář a povahu, je Dominika. Škoda, že nechodíme do stejné koleje. Na druhou stanu jsem tomu rád.
Ji by Moudrý klobouk k nám nikdy nezařadil. Chodí do Nebelvíru jako její sourozenci, rodiče i předkové. Já naopak chodím do Zmijozelu jako moji rodiče a všichni před nimi.
Nechápu, jak je možné, že jsem se zamiloval do dívky, jako je ona. Dominika zase říká, že nechápe, jak se mohla zamilovat do kluka, jakým jsem já.
Kdyby se to dozvěděli její bratříčci, už bych prý nebyl, což je nadsázka, i když oni umí vcelku dobře kouzlit, avšak jako Malfoy tohle nikdy nemůžu nahlas říci.
Z přemýšlení mě vytrhl můj mladší bratr Draco.
„Damiene, posloucháš mě?!“
„Ne! Právě jsem přemýšlel. Co chceš?“
„Napsali nám naši …“
„Ne. Kdybys mě nechal domluvit, tak by ses dozvěděl, že k nám na Vánoce přijede teta Belatrix a teta Andromeda s rodinami.“
„Co? To je vtip? Jestli jo, tak špatný.“
„To není vtip. Je to pravda,“ hájil se Draco.
„Úžasný. Takže teď odsud koukej zmizet, v půl jedenáctý máš být dávno ve své ložnici a nezajímá mě, že jsi prefekt. Já jsem primus, jdi na kolej, nebo opravdu dostaneš školní trest.“ Nemohl jsem poslouchat to jeho ustavičné švitoření.
„Školní trest? Haha. Dobrý vtip! Moc dobře vím, že bys mi ho nedal. A-“
„Nedal? Ale dal. Uděluji TI školní trest, Draco. Trest si odpykáš zítra spolu s svými spolužáky, Crabbem a Goylem. Oni dostali svůj trest dvě hodiny před tebou, potulovali se po chodbách hradu v době, kdy měli být ve společenské místnosti a neopouštět ji.“
„To‘s přehnal, řeknu to otci!“
„Chceš mi vyhrožovat? Nezapomínej, že mluvíš s primusem. Ještě slovo a školní trest ti prodloužím na celý týden. Ještě nějaká připomínka?“
„Ne. Uvidíme se zítra. Dobrou, bratříčku.“
„Dobrou, Draco.“
Pitomec! takhle mi zkazit náladu!
Mohl bych také říct něco o sobě.
Jmenuji se Damien Malfoy, je mi sedmnáct let, chodím do sedmého ročníku v Bradavicích. Moji rodiče jsou Lucius Malfoy a Narcisa Malfoyová, navíc mám o tři roky mladšího bratra - Draca.
Rodiče na mě byly vždy pyšní, alespoň to říkávali. V pátem ročníku jsem se stal prefektem, v sedmém primusem.
Mám jediný oblíbený sport, a to je famfrpál. V tomhle mě otec podporuje, mého bratra také. Můj post je brankář, bratr je chytač, v šestém ročníku jsem se stal kapitánem našeho družstva, bratr samozřejmě počítá s tím, že příští rok nastoupí na mé místo, i když se do družstva dostal jen díky otci. Někdy mu to jde a jindy ne. Jen s Nebelvírem prohráváme neustále, zbytečně se nechává vyprovokovat.
Také mě baví knihy, velice rád čtu, co se taky dá dělat v Malfoy Manor. Mezi moje nejoblíbenější patří Dějiny Bradavické školy, mám je už přečtené z doby než jsem jel do Bradavic poprvé. Dále Dějiny Anglie z pohledu kouzelnického světa. Mám i spoustu dalších knih, ale snad nejvíc z oboru lektvarů.
Naše rodina je výrobou lektvarů posedlá už téměř 150 let. Každý se snaží mít z lektvarů nejhůř za N. Jen proto, že se lektvary ukázaly, jako vynikající prostředek pro „likvidaci“ nepřátel. Já příliš lektvary nepoužívám, zaklínadla jsou na to mnohem lepší.
Avšak Dominika neschvaluje ani jedno z toho.
Je pozdě raději půjdu spát, zítra mám celkem náročný rozvrh a navíc se blíží OVCE.
Náhledy fotografií ze složky Fénixův řád 2
skvělé
(lucrecia, 12. 6. 2010 15:00)