Život je jen hra ... a já se snažím najít skulinu v pravidlech

„A těch posledních 10 minut by jste to bez pití nevydrželi?“ zeptala se jich Dominika.

„Jak to myslíš?“ poznamenal, pochoďákem napůl zničený, Harry.

„Vzpomínáš na to co říkal Remus?“

„Jo,“ odpověděl Harry.

„Skvěle, takže říkal, že tam dorazíme k večeři, jenže my stihneme ještě svačinu. A navíc jsme skoro u konce. Tohle je začátek správné ulice a na jejím konci je …“ napínala Dominika.

„Ten správný dům,“ dopověděla Clara.

„Správně, pověděl nám všechno co jsme potřebovali vědět. Teď sebou hněte, je mi zima. Chci se už ohřát u krbu.“

***

„Kde je Damien, Draco?“ zeptala se Narcissa Malfoyová svého mladšího syna.

„Nevím,“ odpověděl jí po pravdě Draco.

Náhle uslyšeli zvuk přemístění a vedle nich se objevil Lucius Malfoy.

„Ahoj Draco a …“ chtěl pozdravit i svého staršího syna, ale nikde ho neviděl.

„Narcisso, kde je Damien?“ zeptal se přísně Lucius, své manželky.

„Nevím, na totéž jsem se teď ptala Draca,“ odsekla Narcissa svému manželovi.

„Přímo za tebou, mami,“ ozvalo se nečekaně za Cissou a do jejich zorného úhlu se dostal pohřešovaný syn.

„Kde jsi byl tak dlouho, Damiene?“ zeptala s úsměvem Narcissa.

„Zdržel jsem se ve vlaku, prohlížel jsem kupé. Jestli tam někdo něco nenechal. Našel jsem jen nějaké knihy, odvezu je poté do školy a předám je profesoru Snapeovi. Jsou totiž ze školní knihovny,“ vysvětlil ve stručnosti Damien svou nepřítomnost.

Lucius kývnutím hlavy vzal synova slova na vědomí.

„Máte svoje věci?“ informoval se dál Lucius.

„Svoje věci jsem dal na starost Regulovi. Kde je ten mamlas?“ zeptal se Damien Draca.

„Damiene Malfoyi, jak to mluvíš o svém bratranci,“ zareagovala pohoršeně Narcissa Malfoyová.

„Omlouvám se, nechtěl jsem ho urazit, ale tak mi řekni jestli jsi ho neviděla,“ odvětil nesouhlasně Damien. 

„To už je mnohem lepší, ale abych ti odpověděla tak jsem ho neviděla,“ odvětila synovi Narcissa.

„To je fajn, co teď budu dělat. Mě se zrovna k Blackovým pro věci nechce,“ protestoval Damien.

„Ani nemusíš, čekáme tady až se všichni sejdeme,“ povídala dál Narcissa.

„Sejdeme?“ zeptal se Draco.

„Ano, sejdeme. Blackovi, Lestrangeovi a my,“ odpověděl Lucius na Dracovu otázku.

„Budeme čekat dlouho? Vystupoval jsem z vlaku poslední. Už by tu dávno měli být. Pokud se máme sejít tady,“ povídal Draco už celkem netrpělivě.

„Ne, tady se sejít nemáme, čekali jsme jen na tebe,“ prohlásil Lucius a díval se přitom na Damiena.

„Půjdeme už? Nevím, jak vy ale já jsem naposledy snídal a tak mám hlad,“ vyhnul se odpovědi Damien.

„Půjdeme,“ odvětila Narcissa a vyšla jako první, za ní se loudavým krokem šoural zbytek její rodiny.

„Narcisso? Tady jsme,“ upozorňovala Bellatrix svoji sestru na přítomnost svou a ostatních.

„Tamhle stojí,“ odvětila Narcissa a sama, následována zbytkem rodiny, vykročila sestře vstříc.

„Cisso, dlouho jsme se neviděli,“ pověděla Bella.

„Máš pravdu. Jsou to skoro dva měsíce. Proč jste k nám někdy nezašli?“ vyptávala se Narcissa.

„Rodolfus měl moc práce a tak různě nebyl čas,“ odpověděla Bellatrix.

„To máš pravdu, Lucius taky neměl moc času“ přitakala Narcissa.

Lucius a Rodolfus se pozdravili jen kývnutím hlavy a jejich děti se jen po sobě otráveně dívali.

Mezitím co si ty dvě povídali, stihli se ostatní nudit. Najednou skočil Lucius do jejich napínavého rozhovoru.

„Rodolfe, kde je Regulus s rodinou?“ zeptal se.

„Regula jsem viděl na druhé straně nástupiště. Určitě tu za chvíli budou,“ odpověděl a všiml si, že se při jeho posledních slovech syn a dva a synovci hnusně zašklebili.

„No to snad ne, další čekání,“ zavyl zkroušeně Rufus.

„Uklidni se,“ napomenula syna Bella.

Damien zaslechl, jak si Rufus mrmlá pod vousy něco v tom smyslu, že ho to čekání už nebaví a jak je zmrzlý nakost. Damien mu v duchu dával za pravdu, už mu byla taky pořádná zima.

„Tady máš kufr a Baka“ ozvalo se najednou za Damienem. 

Když se otočil, uviděl bratrance jak mu podává kufr a sovu. Vzal si od něj svoje věci a ihned poté, co se všichni přivítali, se hromadně přemístili na Malfoy Manor.  

***